CENTRÁLNÍ ŠATNA - fotografie Jiřího Zykmunda
Galerie Provázek 2. 5. 2013 - 22. 6. 2013
MgA. Jiří Zykmund
Narozen: r.1975 v Litoměřicích, Česká republika. V současné době žije v Brně.
Studia: V letech 1990-1995 SUPŠ v Brně, 1996-2002 FAMU Praha.
Zaměření: Fotograf, výtvarník, režisér a kameraman.
V současné době spolupracuje na výrobě pouze dokumentárních filmů.
Kamera: Ničeho nelituji (2003, r. Theodora Remundová), 4 věci (2006, Deníky Babičky
Němcové - r. Jan Gogola), Svobodné Anglické listy I.-II. (2007, r. Marek Sklář), Bye bye
Shanghai (2008, r. Jana Boková) ad.
Režie: Dvouoký sen divoké zrcadlovky (Famu 2001, nominováno na studentského Oskara),
Starý kocour ( Famu 2003), Film o filmu Děvčátko (2002), Film o filmu Příběhy obyčejného
šílenství (2005), Ráno (2005, Čt), ad.
Pedagogická činnost: Vosg Jihlava, obor Média a audiovizuální tvorba (od r. 2004)
Roku 1996 spoluzakladatel fotografické skupiny ,,Česká Paralaxa"
Společné výstavy:
1995 galerie Neobrom Brno,
1997 Besídka Slavonice, 2002 synagoga Boskovice, 2002 Moravská galerie Brno.
2005 café Steiner, výstava skupiny ,,9 smějících se bestií".
Samostatné výstavy:
1998 kino Žlutá ponorka Znojmo,
2008 Centrální šatna Galerie artistů kino Art Brno
2008 Centrální šatna Kabinet fotografie ITF Opava
Nevyfotografované fotografie Jiřího Zykmunda
Ano je to skutečně tak. Nejzajímavější fotografie jsou ty, které ještě nebyly
vyfotografované, tedy fotografie, které de facto neexistují. Neboť pouze neexistující
obrázky v sobě bez výjimky skrývají potenciál dosud neviděného, nepoznaného
dobrodružství.
Otázkou ale je, jak k takovým fotografiím dospět v době, kdy již vše bylo vyfotografováno?
Dost možná, že si tuto otázku na tomto místě kladu zbytečně, poněvadž Jiří Zykmund
vlastně neusiluje o vytváření "nových" fotografií.
Snad jen náhoda tomu chtěla, že mu fotografie zkřížila cestu a do rukou se mu tak dostal
nástroj, který mu umožňuje vyprávět jeho příběhy. A ukládat je na bezpečné místo, do
Centrální šatny, odkud si je můžeme vypůjčit a pokusit se je prožívat spolu s ním nebo
třeba po svém.
Centrální šatna je místem, kam si Jiří Zykmund dennodenně odkládá své niterné prožitky,
postřehy, starosti i radosti. Ty tu ale nezůstávají pouze ležet, jejich koncentrace vede ke
vzájemným interakcím, které Jiří Zykmund se zaujetím sleduje. Elementární pocity se
začínají propojovat a pozvolna se proměňují v obrazy, které představují osobité vizuální
fragmenty současného životního stylu.
Všichni účastníci divadla Centrální šatny jsou sebejistí, nepochybující - jsou současní - "in"
a "trendy". Realita ideálního světa glamouru a reklamy, ve které je nalézáme, ale nepůsobí
v tomto případě nikterak pozitivně. Právě naopak - nepřestává iritovat a objevuje se otázka,
zda je všechno skutečně tak, jak má být? Nejednoznačnost, kterou v sobě Centrální šatna
skrývá, tak navozuje schizofrenní situaci lehkého úsměvu a smutku, naděje a prázdnoty.
Těžko předvídat, která z těchto dvou poloh u diváka zvítězí.
Podstatné je to, že ho nenechá chladným.
A že existují i nevyfotografované fotografie.
Autorem textu je Evžen Sobek