ženský soubor

se ve skutečnosti jmenuje Zdeňka a vystudovala herectví. Působila v různých angažmá, ale po podpisu Charty 77 se stala nežádoucí a s mužem a synem opustila ČSSR. Přijala politický azyl v Rakousku, kde žije dodnes. Absolvovala tolik turné, hostování a workshopů, že by to zabilo slona: Belgie, Francie, Švýcarsko, Německo, Portugalsko, Itálie, Řecko, USA, Estonsko, Polsko, Rakousko, ČR, Ukrajina, Slovinsko, Slovensko... Založila občanské sdružení Theater Brett-Compagnie Brettschneider a již 28 let hraje a režíruje ve vlastním divadle ve Vídni. Má muže Ludvíka a syny Jakuba a Lukase. Působí jako pedagožka herectví na JAMU, kde je profesorkou. Doma ve skříni má několik medailí a cen – třeba Cenu Gratias Agit, udělenou ministrem zahraničních věcí za šíření dobrého jména ČR v zahraničí.

formovala ji města Brno, Tábor, pak zase Brno, Ostrava a znovu Brno. Působila v několika divadlech, konkrétně v Divadle Petra Bezruče, v Divadle Polárka, v Divadle U stolu, v HaDivadle a v Redutě. Nyní zakotvila na Provázku. Tělem i duší je zdravotní klaunka, takže co chvíli jezdí někoho rozveselovat. Tu do nemocnice v Příbrami, tu děti do Bangladéže nebo vojáky do Afghánistánu. Ve dvaceti si připadala rozhodně starší než po třicítce. Ráda se zahřívá.

se narodila v Brandýse nad Labem, ale pak se přestěhovala do Kopřivnice. Na VoŠ Zlín ji učil Gustav Řezníček. Byl hravý. Pak se přihlásila na JAMU - chtěla za každou cenu Brno. Vyhovovalo ji, že je tu klid. Má ráda šansony. Na Provázek se dostala omylem. Šla se původně podívat na Morávka. Nejraději má žlutou. Je statečná. Milan Uhde o ni napsal poemu Svítání nad Pohořelicemi.

nenosí čepici. Ani v zimě. Má pod střechou cenu Alfréda Radoka za Maryšu, ale neví kde. Také má dvojče Hanu. Když Ivana hrála s Provázkem v Domě umění, Hana ji za Domem umění alternovala na milostných schůzkách. S Bolkem Polívkou chodily za Dům umění obě najednou. Svědčí o tom filmová verze inscenace Poslední leč. Musí stále ukazovat občanku, aby jí nalili.

Má už dvě Ceny Alfréda Radoka - za Maryšu a za Miroslava Tichého v inscenaci Tichý Tarzan.

Nepamatuje si, kdy se narodila. Má teď plno jiných starostí. S jistotou jí byla diagnostikována touha zvládnout všechno, kterou provází symptomy jako je pravidelná docházka do budovy JAMU a členství ve Studiu Dům. Umí německy, anglicky, francouzsky a ještě umí salto. Výborně vaří. Taky umí znakovat. Bez újmy na zdraví s lehkostí zvládá několik životních rolí najednou.

Nar. 18. 4. 1984. Maminka je učitelka, tatínek je učitel. Je z Liberce. Petrovi Jeništovi ležela ve třinácti letech v klíně. To bylo u paní Lídy Engelové. Hrála Děvčátko prostitutku za 200 Kč. Chodila do matematické základky, často tam nosila paní učitelce pravítko a kružítko. Pak se dostala na gymnázium. Tam přesedlala na český jazyk a dějepis - ale nakonec chtěla být spíš švadlenou Pak připustila i herectví. Od začátku toužila po Brně, na DAMU se jí to zdálo být děsivý. Na Provázek ji poprvé vzal Jakub Šmíd. Do toho divadla se zamilovala. Konkrétně do herců a do tý dřiny strašný. Na divadle má nejraději, když vidí, že to herce baví - a že vědí proč.

Krásná žena s vůlí horolezce. Po promoci na JAMU přešla na červenou křižovatku a zastavila se až v dámské šatně Mahenova divadla. Pak dostala nabídku od Provázku, neváhala ani vteřinu, upsala mu svou duši a je tu dodnes. Hraje, houpe se na hrazdě, tančí na chůdách, chodí po tyči a peče skvělé buchty. Volný čas tráví se svými dvěma muži - s malým a velkým Břetislavem. Pluje s nimi na jachtě, sjíždí divoké řeky, leze po skalách. V Maestrovi a Markétce hraje upírku.