Husa dnes


30.08.2014 - Sobota

Dášenka čiže Psie kusy odchádza do Kremnice čiže do zahraničia. Naozaj. Je to jej prvý zahraničnÝ zájazd. Jelínek verí, že ces jazykovú bariéru prelezie raz dva. Cez prázdniny vraj trocha posilňoval. No Kubátová vezie pre istotu v svojom kufríku dva slovníky. Pozná Jelínka dobre. Vie, že niekedy tára. Tož zlomte väz, decká! Haf!

lucien.

P.S. Vzkaz Jaklové, co se dneska vdává, od Lennona: „Láska je odpověď!“.





29.08.2014 - Pátek

Bulibor Daš, Jeteřina Kabavá, Modimír Vlarávek, Vavlína Paňková, Dvožena Růřáková, Miteřina Kaklínová, Holan Milenda, Mabina Sachačová, Ortin Madruš, Vamáš Tola, Kodřej Onkorský, Vakub Jašica, Kra Vítváček, a další si dali poslední projížděčku a přes Rozkopanou a Vlevotočivou dorazili do Brna. Soutěž o nejlepší indiánské jméno vyhrál Ošrek Mičatka. Turnaj skončil nerozhodně. Nestihla se poslední odveta. Příští týden již pod hvězdami.





28.08.2014 - Čtvrtek

Po celém mlýně jsou mochomůrky. Prý proti mouchám. Tvrdí Miklínová. Buš se rozhoduje, které šaty mu víc sluší. Holenda sežral všechen tvaroh. Vaňková běhá kolem rybníka. Dvořáková chodí na kobereček. Dorazily i bicí a přivezly Vašicu. Ondruš ihned kouzelněflétnil. Kokorský pro změnu pózoval. Budou z toho sprosté fotky. A až skončí ukrajinská válka, Machačová ho konečně porazí. Kraváček má nejlepší selfie. Morávek řikal, že jsme udělali kus práce. Tak uvidíme za týden.





27.08.2014 - Středa

Soustředění. Den třetí. Dorazil zbytek kapely. Zkouší se jako o život. Kraváček vnesl do Brouka zcela nový rozměr. I jídlo je čím dál lepší. Miklínová zpívá oplodňováky. Kokorský oplodňuje. Jebavá nosí další a další houby. Machačová s Bušem strávili dvě hodiny ve vířivce. Fotbalový stůl už podlézal Holenda, Řezníček, Morávek a Miklínová. Turnaj pokračuje.





26.08.2014 - Úterý

Drubý den soustředění. Vstávali v půl deváté. Katka Jebavá ve tři ráno - je těhotná a celou noc ji budil splav. Zkoušeli Babičku a Lennona. Odjel výtvarník Václav Špale a přijel hudebník Zdeněk Kluka. Desetkrát se zpívala česká hymna se všemi třemi slokami - českou, moravskou i slovenskou. Oslzlý vyprávěl, jak Pecovi vypadly zuby před prezidentkou komise pro udělování filmových Oscarů. Tím jí vysvětlil podstatu českého herectví. Lennon s Bušem a se Sabinou měli dostaveníčko někde na pokoji v tom mlýnu. Pořád pršelo. K obědu guláš, k večeři chleba s pomazánkou. Ti, co zkouší Babičku, večer v osm odjeli. Zato přijeli další Lennonovci - zítra to rozbalí s celou muzikou. Sezona hbitě začala!





25.08.2014 - Pondělí

Sešli se na Skalském mlýně. Hub bylo jako naseto. Morávek mluvil o sezoně, která se bude tentokrát jmenovat: Fabrička na absolutno. Už brzy se prý zakouří z komína. K obědu připravil Dalibor polívku a kuře, všichni herci jedli u stolů venku. Dobře udělali - pak už jen pršelo a pršelo a pršelo. Morávek s Bušem a se Sabinou zkoušeli Lennona přímo pod hrází. Pořád se smáli a občas Dalibor Buš křičel "hovno!" a Krobot, který zkoušel s ostatními Babičku Boženy Němcové (na louce pod velkým kaštanem) jim s Kolaříkem a s Pecou sborově odpovídali: "Hovno!" Večer se grilovalo maso a houby a zelenina. Všichni mluvili o snech a o budoucnosti a někdo spal přímo ve mlýně a někdo v hotelu na druhé straně rybníka. Jako poslední šel spát Sýkora s Holendou a s Kokorským a se Sabinou: asi ve dvě.





24.08.2014 - Neděle

První představení v sezoně. Moc Art v Lesním divadle na Lesním festivalu v Řevnicích. A poprvé Vermelho a Janík! Takže lesní premiéra. Vlastně. Veverky byly zvědavé, Datel vyťukával Rekviem, Laně se divily, Divočáci si libovali, takovou divočinu v lese ještě nezažili. Jeleni obdivovali Hofdemelovy parohy, lišky zas Mozartův ohon. Stěžoval si v podstatě jen místní Hejkal. Že mu berou práci. Zajíci konsternovaně panáčkovali a zvali je na mejdan do své nory. Nedali se zlákat, museli vyrazit. Bludičky se nabízely, že jim ukážou cestu. Do Skalského mlýna. Kdo ví, jestli tam ještě ten večer dojeli. Zítra jim začíná soustředění. V mlýně už na ně čekali Vodník a Rusalky. Vermelho, Janíkovi a všem třikrát sláva za ten lesní výkop.

lucien.





22.08.2014 - Pátek

Prázdniny jsou konečně za nimi. Můžou se pustit do tvorby zas. Spustili to poradou. Čtyři kila úkolů a dvacet deka dramaturgického radění. To nám to pěkně začíná!  Yildizová je raněná. Morávek napsal osm scénářů. Jára Štork se stane jedním hrdinou. Oščatka postavil pět kilometrů zdi. Ondruš vyrábí na úvod fabričku na sny. Němečková pozvala Krejčího na oběd. (Dramatik nejí maso.) Měřínská má nový asymetrický účes. Nagyová je blond. Sluší jim to. Janík je nějaký rozpolcený. Kalužová řeší invazi do Skalského mlýna a předtím ještě jednu do Řevnic. Barny učí prase lítat. Má ho to naučit do 5. října. Nové webovky na obzoru! Tak to bychom prozatím tak nějak měli. Vítejte v nové sezoně Smějících se bestií!

lucien.





20.07.2014 - Neděle

 

Hoří, má panenko.

Úplná nádhera. Miloš Forman je génius. 





19.07.2014 - Sobota

Nuda v Brně na střeše Provázku. Petrov v pozadí velkolepě světélkoval a Petr Jeništa jako hlasatel TS Brno byl ještě i po těch letech nezapomenutelný. Balkon praskal ve švech a noc voněla





18.07.2014 - Pátek

 

Dneska byl první den provázkovských filmových slavností, co se je z bujnosti rozhodli konat jako doprovodný program Měsíce autorského čtení, co ho taky spolupořádají. Natahali do parku pod Petrovem židle a projekční plátno nainstalovali a Annička Stránská nakoupila hrozny a sušenky a přijel Josef Abrhám ml. a představil svůj dokument Anatomie gagu a hezky to dopadlo a pustili si  pak ještě i Občana Havla od Pavla Kouteckkého a státníci se míhali na terasách pod Petrovem a noc byla teplá a Vladimír Morávek představil ředitele napříště ( toho filmového festivalu na nejhezčím místě v Brně) - bude to Adam  Brich a Brňané se zastavovali a jeden ukázal holý zadek-to když Václav Klaus řekl, že to vidí černě -  pravdoláskaření v Čechách a zvony zvonily na nejzvláštnějších místech, když umřela Olga, bila půlnoc a oni  pak do dvou do noci stěhovali nábytek zpátky zas a dnes se bude promítat Nuda v Brně. Zase od  desíti.





28.06.2014 - Sobota

Poslední den Duhy v Brně. Následkem toho konali dva koncerty, jedno předvedení opery se záskokem, jednu svatbu směrem na věčnost, jednu projekci, jedno bublinobití , dvoje opékání špekáčků za deset, šest domluv a jedno vyslovení jména Peter Scherhaufer za nejslavnostnějších okolností. Do toho pak  spolupořádali prolog Měsíce autorského čtení a dosvědčili resuscitaci  toho klavíru, co v zimě zmznul na petrovských terasách- nikdo mu už nedával  naději. David Janík jej  však úplně a zcela rehabilitoval jako Nástroj.Husarský kousek! Noc voněla. oheň šlehal jako najatý , špekáčky chutnaly, Soňa Kalužová se usmívala jako by  vyhrála . Morávek se usmířil s Miklínovou, Vojta byl na svém místě jako král, Tomášek si jenom  jednou jedinkrát spletl narážku, Růžena  se líbala  se svým chlapcem tak, že  mu všichni záviděli, Petr Oslzlý byl usměvavý a věřil, Kuba Vašica se zapletl do slaďáku o Duze, Ondra Kokorský  byl  zas Králem nad bublinami , Eva Yildizová rozdala obálky a dostala pergamen , Alžběta prožila večer plný obdivu a Tomáš Sýkora si zkomplikoval noc pro něco, čemu věří. Všichni si četli, za co to dostali  odměny a taková ta knížka, co o nich  vyšla, byla pořád dokola dotýkána na  nejtajnějších místech. Duha v Brně se jmenuje- a je moc hezká.  Děkujeme, Lucie.

P.S. :

Ústřední písní nové sezóny ( Fabrička na absolutno, Epicentrum experimentálního divadla s.r.o.) bude remake songu Hany Zagorové Život, jenž musím žít. Jednou provždy věnováno A.B. + G.Š.- v upomínku na to, co  jsme zažili-

 

P.P.S.

A ještě Tobě  díky, Sabino-





27.06.2014 - Pátek

 

 Balada pro Banditu poprvé na Špilberku. Balóny létaly, kytaristé v nejvýstřednějších oknech trvali na tom, že krása spasí svět, Jan Zadražil zadřel automobil a hrál pak jako Pán, Robert Mikluš se rozloučil, Terezka Marečková se obětovala   a Vladimír Morávek pokřtil knížku, co o téhleté sezóně vyšla. Bude se jmenovat Zeněk. Po Zdeňkovi Pospíšilovi. Pak pili do noci a Brno světélkovalo a Vojta asi neodejde a  pan ředitel chce příští rok alespoň sedm repríz a Bárny říkal, že ty špalky tahat do schodů - to je práce pro vraha .Krásný den to byl.  Takový nezapomenutelný zas.

 

 





26.06.2014 - Čtvrtek

Lukáš z Hradce Králové od patnácti let nevidí, přesto si divadlo užívá. Na otázku festivalového zpravodaje Hadrián: "Jaký zážitek jste měli z představení Amadeus?", odpověděl:
Byla to jedna z nejlepších věcí, co jsme tu zažili. Hodně nás překvapily i výkony herců. Mně se tam líbila rozumná kombinace hudby s mluveným slovem, dramaturgie. Hudba vycházela z mozartovských motivů a i přes ni bylo pořád rozumět dialogům herců, což bylo super. V některých představeních je mluvené slovo přebité zvukařskou složkou. Také se mi líbilo akční zapojení prostoru hlediště herci, kteří se proplétali a šplhali, místy doslova „povlávali“ jako doplňková, avšak nikoli zanedbatelná složka pojmenovaná autory jako tzv. „větříci“; já je nevnímal zrakem, ale vydávali zvuky. To bylo velmi neotřelé a oživující, jak se prostor prohloubil a zvětšil.

Dobře jsem se v inscenaci orientoval, i když to byla retrospektiva složená z mozaiky. Ano, neocením kostýmy herců a scénu, ale na to se můžu zeptat. Není problém o přestávce vznést dotaz, jestli je scéna funkční, jestli se mění, jestli je dobová, moderní, jestli je zapojená točna. To už si můžete domýšlet, záleží na vás, jak si v hlavě to představení vytvoříte. Já se snažím chodit do divadla normálně, i když ho nevidím. Představte si například, že tam zhasnou, nebo že mají staženou oponu. Tato představa ale stejně není úplně rovnocenná s tím, jak vnímám divadlo já, protože já se můžu ptát lidí, co se na scéně děje. Můžu mít komentář i během představení, což ale nejde například u velmi tichého provedení předváděného kusu nebo u komorního divadla.





25.06.2014 - Středa

DIVADELNÍ NOVINY PŘINESLY NA INTERNETU OHLAS NA P.Š.T.! V HRADCI:

Návrat do minulosti se nakonec ukázal být leitmotivem celé neděle. Nostalgii prvních let totiž vystřídala brutální nálož v podobě inscenace P.Š.T. aneb Pohádkáři, v níž Husa na provázku sugestivně oživila obávané kreatury, jež se do dneška sporadicky objevují v mých špatných snech. Pohádkáři vzdáleně poeticky navazují na Morávkovy někdejší inscenace rovněž vzniklé ze spolupráce s Dětským studiem (mj. 1980 čili Jak Lukáš V. a Sagvan T. vařili dort nebo Panna a netvor čili Pohádka pro škaredé děti) a jsou intenzivně černěhumornou revuí, v níž se jevištně resuscitují osudy tří nejznámějších dětských bavičů (především) normalizačních let. Autorce scénáře Simoně Petrů ani režisérce Anně Petržalkové ovšem rozhodně nešlo o povrchně komickou dehonestaci někdejších idolů. Výsledkem jejich snah jsou plastické komplexní portréty ambivalentních charakterů, které zásadním způsobem poznamenaly dětství většiny tuzemských třicátníků.

Robert Mikluš mi svou zběsilou maniakální kreací jasně připomněl všechny důvody, proč mě Strýček Jedlička dodnes děsí víc než starý Brůna. FOTO archiv DHnP

Protože se považuji za člena ideální cílové skupiny, naprosto jsem netrpěl problémy s orientací v předváděném ději. Otázkou nicméně zůstává, jak představení funguje na diváky triem Haničincová-Patrasová-Jedlička nezasažené. Pro znalce může kupříkladu etuda s radiátorem hraničit s doslovností, pro laika je pak překvapivým mementem mori. Výborným inscenačním nápadem je jevištní přítomnost Prasátka, Čertíka a Žížaly coby posmutnělých bavičských alter eg. Scéna, kdy se Čertík Bertík v podání Tomáše Sýkory táže Štěpánky (naprosto precizní Ivana Hloužková) po smyslu Vánoc, přesně naplňuje podtitul post šokové terapie. Skvěle své předobrazy oživují i Gabriela Štefanová coby Patrasová Dáda a Robert Mikluš, který mi svou zběsilou maniakální kreací jasně připomněl všechny důvody, proč mě Strýček Jedlička dodnes děsí víc než starý Brůna. Už se těším na Medvědy, které Anna Petržalková chystá s Janou Sloukovou pro Klicperovo divadlo na příští únor. To zas bude Porta!

Petr KlariN Klár, teatropunker


 





24.06.2014 - Úterý

Dnes poslední schůze.

Dalibor Buš trénuje- bude to třeba už pozítří:

Už nad kolébkou mou, táta můj říkával:
Jen párkrát zaprší, abych tě vydával
Poslouchej jako pěna, zazpívám ti do věna
Písničku, kterou mne učila ozvěna

Tam, tam, tam za tou duhou
Za modrou horou a snad ještě dál
Tam, tam, tam za tou duhou
Tam žije ten, o němž sen se mi zdál

Srdce své jsem vzala a do šátku dala
Přes modrou horu se za duhou vydala
Kdyby sníh duhu zavál, za duhou půjdu dál
Srdce své dám tomu, o němž sen se mi zdál

Tam, tam, tam za tou duhou
Za modrou horou a snad ještě dál
Tam, tam, tam za tou duhou
Tam žije ten, o němž sen se mi zdál
Tam za tou duhou, tam za tou duhou
Tam žijí ti, o nichž sen se mi zdál





23.06.2014 - Pondělí

Účastníci mimořádného Kabinetu Havel, konaného 23. června 2014 v rámci 20. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů - jehož tématem byla reflexe současných společensko-politických  tendencí v české společnosti -  vyjadřují svou maximální  podporu Činohernímu studiu Ústí nad Labem, které navzdory nekompetentním  a zcela bezprecedentním zásahům  ze strany ústecké radnice prokazuje občanskou houževnatost a uměleckou neohroženost v boji o zachování svobodného kulturního prostředí v této zemi. Celou kauzu vnímáme jako vážné ohrožení ideálů kulturní svobody české společnosti, jež svého času zaimponovaly celé Evropě. Žádáme ústecké zastupitele, aby přijali odpovědnost za osud svého města-  napomohli Činohernímu studiu  k jeho dalšímu kontinuálnímu rozvoji – tím pak v samém důsledku přispěli k obnovení pošramocené cti a důvěry vlastní.

Za shromážděné účastníky Kabinetu Havel 23. června 2014

Alexandr Vondra

Petr Oslzlý

Eda Kriseová

Anna Freimanová

Martin Vidlák

Jiří Peňás

Ladislav Zeman

 





22.06.2014 - Neděle

Po sobotním úspěchu Amadea odjel Morávek z festivalu v Hradci už v neděli ráno. Přišel tak o další sukces - P. Š. T.! se hrálo v Besedě a moc mu to tam slušelo! Diváci nadšení rychle se přesouvali po představení ještě na letní scénu, kde Big Beatles rozbalili nádobíčko. A tančilo se a zpívalo a všichni už se těší na zítřek.





19.06.2014 - Čtvrtek

ČT rozbila tábor v divadle a točí Tichého Tarzana, Pitínský poprosil Oščatku, aby sehnal všechny dosavadní adaptace a scénáře Švejka, na hvězdárně se sešel Buš s Morávkem a s Johnem Lennonem a všichni čekají, co z toho bude, zástupci konference Forum 2000 si dali dostaveníčko s dramaturgem divadla, festival v Hradci Králové buší na vrata...





18.06.2014 - Středa

Celé dopoledne se zpívaly Beatles. Do zkoušení Brouka nastoupily Jebavá, Dvořáková a Vaňková. Nagyová s Kalužovou se hádaly o Bubiland. Ondruš sháněl stavaře praktikáblů. V kanceláři uletěly žaluzie a dělníci před divadlem už jsou skoro hotoví. Jiránková má nové boty, nejvíc je ocenila Hloužková. Zítra se bude na Hvězdárně střílet. Prorokoval Buš. Marečková se stále dokola táže: proč právě já? Holenda odpovídá: Můžeš říct, že to vidím černě. Ale já to jen vidím, jak to je. Doufám, že mi dáš za pravdu. Na Alžbětince je krabice knih k rozebrání - tak honem na Provázek!





17.06.2014 - Úterý

Zákopy na Zelňáku dosáhly už Fanalu. Nesmí člověk vycházet z divadla moc rychle, skončí jinak v příkopu. Lepší je chodit barem. Taky přes Alžbětinku se teď dá přejít jenom šejdrem. Standardní vchod je uzavřen. V prostoru vyrostla zahrádka. Dnes v podvečerních hodinách tam Bernášek škrtil Nagyovou, až hýkala. Všichni jsou tak trochu přepracovaní. Konec sezony je vždycky nejvýstřednější částí sezony. Pročež dnes byla poslední dramaturgická porada v sezoně. Machačová má státnici. Živijó!

lucien.





12.06.2014 - Čtvrtek

Mudrování nad božím dnem a jeho divadlem na zahradě Villy Tugendhat

Byl to nezapomenutelný den. Den pařáček. Od rána sluníčko pařilo, až se střechy komínským domů prohýbaly. Vyrazil jsem z domu nezvykle brzo. V deset! Na důchodce včas. Paní doktorka v ordinaci byla milá a napsala mně žádost na ušní vyšetření. Pak jsem nasedl na tramvaj a jel do Husy vyzvednout šéfovské vstupenky na podvečerní scénické čtení „Provázků“.

Zelný rynk je rozkopán a uzavřen. Budou na něm pokládat novou dlažbu, tak jsem se mu vyhnul. Komplex domů Pánů z Kunštátu je prošpikován průchody, podchody a nádvořími. Nechal jsem se okouzlovat půvabem a stíny renesančních zdí i klenbou bělostných oblouků. V přítmí balkonu, jinak veskrze sluncem prozářeného obdélníku atria, stálo opuštěné pianino. Sedl jsem na přikurtovanou židličku, vytáhnul z kapsy obálku a prohlížel si obdržené vstupenky. Vila Tugendhat, Černopolní 45, Brno, úterý 10. 6. 2014 v 17. 00 hodin. Woody Allen „Bůh z mašiny“. Zasnil jsem se a zadřímal.

Před mnoha léty v těchto místech bylo koncertní křídlo. U jeho klávesnice seděl mladý hudební skladatel Pavel Blatný. Svými improvizacemi doprovázel verše mladého básníka Ludvíka Kundery. Mladé Divadlo poezie „X“ okouzlovalo mladé diváky. Támhle nahoře, na ochoze byly stojany s reflektory a já, okouzlená duše, mladinký student herectví jimi svítil na své ročníkové kolegy Jirku Štědroně a Láďu Freje. Božský pozdní večer to byl…

Mikrospánek mě opustil. Zasunul jsem vstupenky do kapsy a vydal se sálajícím dvorem k východu. Na skleněné desce bylo napsáno: Dnes průchod uzavřen – svatba.

Na náměstíčku peklo sluníčko jako by za to bylo placené. Zaclonil jsem si rukou oči a koukal do oken dominantního domu uprostřed. Kdysi tam bydlel Bolek Polívka s paní Chantal. To už je také dávno. Na rohu náměstí má Kavárna Vladimíra Menšíka zaslepená okna papíry. Prošel jsem uličkou mezi mozaikou vystavených hřbetů knihkupectví na Českou. Na hotelu Avion byla smutná cedule: „Uzavřeno“. Můj Bože, kráčíme rozpáleným městem. Ty, čas a já…

V tramvaji panovalo vedro nesnesitelné. Snažil jsem se být bez pohybu a nedýchat, leč tělo jsem tím neošálil. Potilo se, potilo, jako tenkrát za mlada. V komínských krámcích jsem koupil krůtí křidélka i něco ovoce a obtížen plnými igelitkami jsem se dobelhal na chladivé schodiště paneláku. Z přítmí se vybelhal soused. Pozdrav pán Bůh! – Dej to pán Bůh, sousede. – Počkej, pomůžu ti. Soused se rozběhl za mnou a na třetím schodu si zvrtnul nohu v kotníku. Proboha, sousede, vy jste si snad ublížil. Bolí to, viďte! – Bolí. - To znám, sousede. Dělat dobro hodně bolí.

Propocenou košili, tričko i kalhoty jsem rozvěsil na sušák a dal si sprchu. Ozval se mobil. Volala paní Ljuba: Nezapomněl jste na mě? Máte vstupenky? Sejdeme se ve tři u Řecké vily, před Janáčkovým domečkem. To jsou vedra, viďte. Zase se potíte?

Paní Ljuba přijela na návštěvu svého rodiště až z Curychu, aby se opětovně nadechla vůně kulturností města. Patřila a stále patří k obdivovatelům „Provázku“. Její otec, někdejší ředitel Divadla na Výstavišti a herec Divadla bratří Mrštíků Vilém Lamparter, byl mým prvním divadelním principálem.

Vyšel jsem z bytu před třetí, prošel komínskou výhní, usedl do pece trolejbusu a jel. U Janáčkovy konzervatoře na rohu ulic Kounicova – Smetanova jsem vystoupil. Paní Ljuba mě objala: Jejda, vy

jste ale slitý! To zas o tom budete psát, že. To byste ale neměl. Pocení nikoho nezajímá. – Máte pravdu, nezajímá. Já však píši kroniku svých dnů a pot patří k mému životu. Kudy půjdeme? – Tudy dolů, cestou mého otce. Chodil po ní denně do divadla. Jsem taky zpocená. – Na vás to pocení není vidět. – Pane Jaroslave, já se potím dovnitř.

Šli jsme Smetanovou, pak dlouho kolem Lužánek, stoupali po Drobného do strmého kopce a na Černopolní zabočili vlevo. Celou cestu jsem skrápěl slovy. Odpovídal na dotazy. Vzpomínal na představení Topolova Konce masopustu, ve kterém jsem po boku pana otce Viléma hrál mladě rozjíveného Rafaela. Pan Vilém byl v „Masopustu“ skvělým holičem – Smrťákem. Smrťák byla pana otce životní role. Váš pan otec uměl. Měl takový řeřavý hlas. – A nikdy nebyl oceněn, pane Jaroslave. – Paní Ljubo, to už tak někdy bývá. Vše souvisí se vším. Narodíme se, žijeme, snažíme se, pak odcházíme, až odejdeme na dobro. Co po nás tady zbude? Z batůžku jsem vytáhl láhev s čajem a napil se.

V mnohém jsem si s otcem nerozuměla, mnohé jsem v jeho jednání nechápala, na mnoho bych se ho teď ráda zeptala, ale on už není.

Začal jsem si prozpěvovat: My, důchodci, my jsme páni, nás milují holky samy. – Vám je do zpěvu? – A proč ne? Jsem důchodce, kdo je víc? Jen ve zpěvu, hledali jsme úlevu. Denně slyším, jak jsme my, důchodci, problém. Jak tomuto nemocnému státu chybí na naše mrzké důchody miliardy. Dvanáct miliard za rok! Kde na to ten chudák stát má brát? Hlavně teď, když začíná zbrojit. Mírová Evropa totiž zbrojí. Musí zbrojit. Jak jinak by se ubránila nebezpečí, které nezmizelo ani zbouráním dřívějších systémů moci. Jak by řekl Mirek Donutil: Furt se něco děje!

Tak tohle je ta Villa Tugendhat, pane Jaroslave. – Tohle nádherně prosklené, betonové monstrum? – Ano, támhle je vstup. Byla jsem uvnitř několikrát. Znám se s dcerou původních majitelů, žije také ve Švýcarsku, tak ji vždycky hlásím, co je tady nového. – A paní dcera náhodou, nechce vilu zpět do vlastnictví? – Nechce. Říká, že by musela platit právníky ve Švýcarsku i v Česku a po vrácení vily celý areál ošetřovat, udržovat a také tady bydlet. Proč by to dělala? Ani na to nemá peníze.

Před vilou houstnul dav. Boční mřížová dvířka se otevřela. Mladé, milé dívenky nám natrhnuly památeční vstupenky a my, v dlouhém zástupu sestupovali nekonečnými schody dolů do zahradního údolí. Prošli jsme kolem obrovité fotografie dvojice V+V, co v době šábování republiky se sesedla kol kulatého stromu: Tanky jsou tvoje, moje bude vlajka, hranice pak zůstanou oběma.

Lidé se rozlézali po trávníku zarostlé stráně a unaveně si sedali na rozeseté hadrové bochánky, do stínů věkovitých stromů. Paní Ljubo, tak tomuhle říkám místo! Místo skvostné, místo boží, místo uprostřed Brna. A já jsem tady po prvé. Hle, vlevo nad námi je bělostná placka vily s prosklenou terasou a pod ní čtyřřadá elevace s černými, pěkně nažhavenými židlemi. Kousek níž je jakási strážní budka, asi pro hajného a uprostřed stolec režiséra. Níže vidím stupínek s notovým stojanem, ten bude určitě pro dirigenta a tam v rovině pod strání na palouku je jednací stůl. Ty stolíky a židličky, u kterých se do kostýmů oblékají herci, tak to asi bude kolorit příběhu. Něco jako houby, vyrůstající z centrálního podhoubí. Paní Ljubo, toto zde je místo oplývající strdím a nejlepším rozhledem, tady sebou plácneme.

Sotva jsme usadili na neposedných bocháncích, plácl sebou vedle nás slovutný kritik J. P. Kříž: Jsi to ty, kamaráde, ty snad mládneš. – Ale kulový, to se jenom odpařuji. Juro, to je krása vůkol, viď. Zemský ráj to napohled. Tady snad musel kdysi být sám Josef Kajetán Tyl, co říkáš? – Myslíš? – Jistě, Jiří, že myslím. Rozhodně tady byl a pak teprve napsal slova naší hymny: A to je ta krásná země. Jiří, cítíš, jak se paří zelený pažit?

Paní Ljuba chvíli na bochánku popojížděla, než objevila nesjíždějící polohu a ulehla na bok. Horečně jsem četl programový letáček. Divadlo Husa na provázku 2013/2014. Duha v Brně. Divadelní svět Brno 2014. Komedie? Komedie! Komedie!!! Woody Allen „Bůh z mašiny“.

Překlad: Michael Žantovský. Úprava: René von Ludowitz. Režie: Vladimír Morávek. Dramaturgie: Sabina Machačová. Scéna Martin Ondruš. Kostýmy: Markéta Sládečková. Hudba: David Smečka. Inspice: Zuzana Měřínská. Jediné uvedení: 10. 6. 2014, Villa Tugendhat v Brně.

„To, že si člověk uvědomí bezsmyslnost pozemského života, jej nutí vsadit na to, že Bůh existuje, i přes nemožnost dokázat toto přesvědčení.“ Blaise Pascal.

Americký režisér, scénárista, herec a dramatik Woody Allen (1935) napsal komediální aktovku “Bůh“ v roce 1975. Prostřednictvím dialogu autora a Herce, kteří se snaží vymyslet konec hry, a za účasti řady epizodních postav a pomoci paralely s tradicí „deus ex machina“ antického řeckého divadla zpracovává Allen humornou formou spektrum filozofických názorů na existenci Boha od prvních teistických teorií, přes filozofický ateismus, který považuje Boha za lidský vynález, až po kritika křesťanství Friedricha Nietzscheho.

„Bůh je mrtev.“ Nietzsche. „Nietzsche je mrtev.“ Bůh.

„Jsem bezvýhradný ateista. Až se bojím, že mě Pánbůh potrestá“ Jára Cimrman.

Allan staví proti sobě myšlenkově široko rozkročené argumenty, zkoumající existenci Boha, jeho prokazatelnost a nutnost prokazatelnosti, jeho potenciální vliv na náš svět i výhody a nevýhody víry či ateismu. Když v lese spadne strom, ale nikdo jej přitom nepozoruje, vydá ten strom při pádu zvuk?

„Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet.“ Voltaire.

„Nejvíce potřebují Boha ateisté. Co by jinak byli“? Gabriel Laub.

„Jestliže Bůh stvořil tenhle svět, udělal by dobře, kdyby své dílo poopravil.“ Johann Wolfgang Goethe.

„Kdyby tak nějaký Bůh řekl: „Věřte mi!“ a nikoli „Věřte ve mně!“ Stanislaw Jerzy Lec.

„Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě vyplácí.“ Václav Havel.

„Mám dost toho neustálého ponižování, kterým nás prý Bůh ráčí obšťastňovat! Kdyby tak mohl být Bůh zatracen – tedy nejen proklet, což je na nic, ale důsledně odstraněn, anihilován, zabit – kéž by tedy byl! Neboť nejen pro mne, kterému kazí systematicky už třináct let každou biologicky prostou radost ze života, ale i pro ostatní lidi by bylo ulehčením, jako sejmutí břemena, pod jehož váhou nemůžeme ani vstát z kolenou. A je jen trivialitou opakovat, že pro takovouhle, lidskou blbostí

stvořenou kreaturu (resp. kreatury), se prolilo víc krve a bylo umučeno víc lidí, než jich zašlo přirozenou smrtí.“ Egon Bondy.

Paní Ljubo, jak to tady čtu a četu, tak nás čeká pěkný úlet. – A to jste se dočetl, že v tom bude hrát Bolek Polívka? – Vždyť říkám, že nás čeká úlet. A Dášu bude hrát Kristýna Hulcová, ta krásně blonďatá, talentovaná studentka herectví, co jste ji viděla v Divadle Krajiny. Hele, támhle dole je u stolečku s mikrofonem, vidíte, má krinolínu a širokou bílou suknici.

Jiří, že je to támhle v tom honosně červeném hávu u vysokého stromu David Smečka? – Jestli myslíš toho v dlouhém nachovém plášti, tak to je David Smečka. - Pro Krista pána, tak to on přijel až z Hradce? – Jo, až z Hradce Králové. Vždyť je to Morávkův odchovanec. – To vím. Začínal v jeho Dětském studiu a u mě, v Divadle Polárka byl prvním hercem.

Paní Ljubo, to by chtělo dalekohled. Nejezdí to tam drezína na sekání trávy? – Jezdí. A seká. Copak necítíte vůni sečené trávy? – Jo, cítím. A támhle po cestičce jezdí zametač a strašně práší. Ještě že nefouká vítr, to bych cítil i ten prach.

Za režisérský stolec k reportérskému mikrofonu usedl herec Milan Holenda, na dirigentský stupínek se svahem prohoupal Ondřej Kokorský a travnatým paloukem se rozběhlo trio mužů skákačů v bílých pelerínách. Skákali skoky dlouhé i krátké, točili točky, metali salta. Když se strefili do sluníčka, vypadali jako kulové blesky. Herec Holenda zahlaholil: Hlavní aktéři přicházejí, jdou. Tudy jdou!

Od terasy, úzkou uličkou mezi diváky, sestupuje zelenou strání důstojná čtveřice: Boleslav Polívka v ležérním, kávově bělostném saku, s elegantním slamákem na hlavě a bílým scénářem v ruce. Je podpírán statným mužem v proužkované košili. Černě oděný, hubený autor Ondřej Mataj se snaží držet balanc. Vedoucí chóru, bělostný stařec, herec v antickém rouchu Petr Oslzlý, jde s hlavou vztyčenou. Je vědoucí. Jde jako Bůh.

Povídám, paní Ljubo, to je znamenitý nástup. Brilantní vstup. Jakoby se chystali hrát Čechovova Racka.

Pánové míří k velkému stolu. Přibíhají garderobiéři, svlékají Mistru kávově bělostné sako. Mistr zůstává ve světlé košili, v tmavé vestičce, s bílým slamákem na hlavě a scénářem v pravé ruce jako Bůh příštího dění. Jako orientační bod. Rozpažuje své ruce do velkého gesta: Ten konec není dobrý! Autore, s tím koncem se musí něco udělat.

Hlas herce zní civilně, ale slyšitelně, má mikroport. Čte text ze scénáře. Zkušeně, s přehledem. Nebojí se přiznat, že se v textu tu a tam ztrácí. Bere si na pomoc brýle a nečte: Piju. Ano piju. Jsem notorik, proto piju! Nadechne a čte ze scénáře: Pane autore, konec není dobrý. Konec je nehratelný!

Autor se brání, čte do mikrofonu: Konec je dobrý. Přirozený. Je dobrý!

Vedoucí chóru pronáší ortel: Ne, ne, pane autore, konec dobrý není. Konec totiž vůbec není konec. Za hodinu je začátek premiéry, musíte napsat konec jiný! Vedoucí chóru má mikroport a je mu rozumět.

Toho štěstí! Já člověk hlušší všechny slyším, všemu rozumím!

Z dáli údolí běží Bůh všech producentů David Smečka. Jeho šarlatový plášť divokostí vlaje. David řve, až se stráně zelenají: Sračka! Děsná sračka! Hrozná, neskutečná sračka! Píčovina! Píčovina!! Znám Davida dlouho, je naučený mluvit na prostor, tomu bych rozuměl i bez mikroportu.

Bolek čte: Tak to slyšíte, pane autore, s tím koncem prostě musíte něco udělat! Bez konce se ta vaše hra nedá hrát!

Do děje se včítají další postavy. Martin Donutil ve svátečně černém obleku se autorovi vnucuje názorem herečky, co by se jako mělo, aby se dělo.

Blonďatá herečka v roli Dívky Dáši, toká do mikrofonu, jako by ji to napsal sám Johann Sebastian Bach. Mistr laškuje: Dášo, Dášo, Dášo, dáš? Dívka Dáša propadá milostnosti. Přikvačí za Mistrem, položí mu blond vlasatou hlavinku na rameno a čte: Ano, ano, ovšem jen za předpokladu zdárného konce. Mistr má blonďatých kadeří plnou náruč: Drahá, snad byste se měla nasměrovat poněkud vpravo, čtete svůj text mimo můj mikroport. Dívka Dáša poslechne, natočí hřívu o kousínek vpravo a její roztoužená slova chvějí krajinou. Ano, tak je to lepší. Špitá Mistr. Paní Ljubo, to je přece boží, broukám já.

Nádherně bláznivé běsnění předvádí v roli šílené Blanche Du Bois herečka od Boha Andrea Buršová. Běhá loukou, klouže, podkluzuje, padá, vstává, koulí se svahem dolů, kopá přitom nohama, až se jí šlapky lesknou v slunečním jasu. Křičí procítěně: Taková prasárna! Neskutečně nechutná hovadina! Hrozná pičovina!

Děj se zaplétá. Muži v bílých igelitech opět metají kozelce. Je voláno do Ameriky: Co s tím koncem v Brně, mister Woody? - Nechám na vás, moji milí Brňané.

Srandy kopec. Od samého začátku čtení se uchechtávám, až jsem podezříván, že jsem za to placený. Divák sedící pode mnou se ptá: Člověče, kde máte ten scénář? Ukažte mi ho, ať se taky zasměju!

Z pozadí vystupuje útlý elegán v černém. Jakub Rek jako Lorenzo Königswald. Navrhuje učinit hře konec na způsob antického vynálezu „Deus ex machina“. Dole mezi stromy postaví herec Kokorský diorský sloup. Převléknutý David Smečka si připevňuje na parádní oblek barvy bledé kávy zadek antického oře a jako pegas cválá paloukem. Od sloupu běží tryskem herec Martin Ťapák a závratnou rychlosti ze sebe chrlí šňůry slov. Běží vzhůru do stráně, jako by mu šlo o život a řve. Ječí kultivovanou řečí. Kmitne se zelenou uličkou vedle mne a nezadýchán mizí v útrobách Villy Tugendhat. Spurtovní výkon, paní Ljubo, viďte! Na horním paloučku se zjeví spílající Žena z publika, v podání korpulentního fešáka, kamaráda z jamácké Marty, herce Jana Řezníčka. Noblesně zvládá širý prostor i slova.

Autor se dohodne s Mistrem i s Vedoucím chóru na božsky antickém konci. Autor je veleben a ctěn. Na kole přijíždí Jindřich Kotula v roli Pošťáka. Jede a zpívá árii ze Šlitrovy opery Dobře placená procházka. Je to další překvapení. Proč ne. Když si bohové dopustí, mohou do svých koktailů namíchat cokoliv. Konec konců suchý šlitr, je pro dochucení moku konce tuze dobrá přísada.

Pošťák dozpívá čestné kolo, z poštovní tašky vyndá dopis. Je to nabídka smlouvy na uvedení díla v divadle Boha Moši. Bůh Autor smlouvu podepíše a hra Bůh z mašiny může začít. Vedoucí chóru stoupá velebným krokem strání. Na tváři má úsměv Boha. Z úst mu unikne zlobná sentence: Strašná, neskutečně strašná pičovina! Balabile na zahradě Villy Tugendhat končí.

Tleskal jsem upřímně a dlouho.

Hostesky roznášely šampaňské a dole v údolí začali rozpalovat rošt. Nasával jsem vůni grilovaného masa. Paní Ljuba řekla: Vy to tady neznáte, pojďte, ukážu vám vilu.

Z travnatého pažitu jsme se dostali na terasu a z té po schodech vystoupali do luxusního salónu s mramorovou podlahou a matně kaštanovými elipsami stolů. Přišel pán s knírem pod nosem a bez jediného slova nás vytlačil zpět na terasu.

Technici rozebírali diváckou elevaci. Paní Ljuba řekla: Sedneme si na chvíli doprostřed první řady. Tak a teď se koukejte. – Bože můj, nahoře mezi korunami stromů je trojúhelník ve tvaru božího oka a do něj je boží rukou vsazený diadém, panorama brněnského hradu. Paní Ljubo, Špilberk to na pohled! To je ale nádhera.

Přisednul k nám šéf Husy Vladimír Morávek. Gratulace, velká gratulace pane režisére. Nádherně skvostná oslava božího divadla. Blahopřeji!! Rozzářená paní Ljuba pravila: Dvakrát jsem byla vaším hostem, dvakrát jste mě uchvátil a nadchnul. Váš Amadeus i Allan byli velkolepou podívanou, gratuluji! Na podzim budete mít další premiéru, mohu se stát opět vaším hostem? – Když přijedete. - Přijedu. Ta vaše Husa mně v Curychu schází.

Technici sklapovali kolem nás židličky, jen na řadu, ve které jsme seděli s panem šéfem, ani nešáhli.

Pane šéfe, to mně povězte, kdo je v divadle větší Bůh? Autor, ředitel, šéf, dramaturg, herec nebo režisér? Šéf Morávek se rozesmál. Až do nové revoluce v roce 2200 to bude stále režisér.

U bočního vchodu do vily mně paní Ljuba ukázala velký čtvercový záhon. Tady se pěstují dle tradice Tugendhatů kuchyňské byliny. Tymián, levandule, rozmarýn, koriandr, šalvěj a máta peprná. Kolem nás se technici tahali s pokovanými platy elevace. Dřeli se s nimi po bočních schodištích. Potili se, hekali u toho a počítali jednotlivé schody: Třicet čtyři, třicet pět, třicet šest. – Pánové, tato nádherná, prostorem a skly světoznámě proslulá vila má jen jednu nepatrnou chybu, má moc schodů, viďte! Páni technici se smáli. Smál se také scénograf Martin Ondruš. Martine, tahle boží scéna se ti moc povedla, blahopřeji, chlapče! Hlavně se mi líbilo, jak jsi dokázal čistě vymalovat oblohu a na horizont přišpendlit náš božský Špilberk.

Vyšli jsme s paní Ljubou na Černopolní a dali se doleva. Paní Ljubo, tohle je zážitek na celý život. Připomněl jsem si dávná scénická čtení Petera Scherhaufera. To byly taky takové zázraky boží. Zrovna jako ty dnes. Viděla jste film Vladimíra Síse a Bolka Polívky „Poslední leč“? Tak tam jsou navždy zachyceny okamžiky božské tvorby. Ovšem absolutním Bohem u divadla byl a je Jeho veličenstvo, pan divák. Divák rozhoduje o bytí či nebytí divadla i o tom, co zůstane a co zanikne. Šli jsme Schodovou ulicí. Hluboko pod námi šuměly stromy Lužánek. Pane Bože, paní Ljubo, to je ale nádhera. Vždyť je to tady jako v Římě. Ještě, že ty schody šlapeme dolů, v obráceném gardu si to nedovedu představit.

Pod schody řekla paní Ljuba: Co je to tady za ohyzdnou budovu. To je hrůza. – No jo, paní Ljubo, každá doba má své Axmany. To je stará nemocnice přestavěná na moderní, soukromé sanatorium. Kdysi mně tady pan profesor Reisinger kuchal rostoucí prso. Vyoperoval mně z něj dva nádory a řekl: Měli jsme, pane Tučku, štěstí, je to jenom tukové.

Kráčeli jsme vůní Lužánek. Povídám: Tohle je strom Bolkova dvorního výtvarníka Dušana Ždímala, co už také není. Zasadily jej tady, na věčnou paměť Dušanovy děti.

U tramvaje pravila paní Ljuba smutně: Zítra mě čeká celý den jízdy ve vlaku a v říjnu bych mohla jít do penze. V září ale zase přijedu. Zkuste zajistit vstupenky na premiéru titulu „Divnej brouk aneb Kdo zabil Johna Lennona“. – Pokusím se, paní Ljubo. Alespoň se dostanu na Kraví horu a do brněnského planetária. Pan šéf Morávek totiž hru Ondřeje Novotného uvede na hvězdárně, pod hvězdami. Už se těším. Na brněnské hvězdárně budu také po prvé.

Až budete psát o dnešku mudrování, nezmiňujte se o tom vašem pocení. To pocení nemusí nikoho zajímat. – Chápu, paní Ljubo. Jenže, mému tělu se to pocení fakt děje.

Ach, můj Bože, tohle to úterý, to byl opravdu Tvůj den! Po dlouhém čase se mně zdálo, že se celou noc usmívám.

Jaroslav Tuček, 14. 6. 2014. Brno – Komín

P. S. Pro historickou úplnost dodávám, že ve scénickém čtení vystoupili i tito aktéři: Jan Kyzlink jako Dívka, Monika Matoušková jako Hlas a Nápověda, Ivo Krejčiřík jako Doktor, Alexandr Morávek, Martin Karásek, Josef Nizner a Ester Yildizová jako Naděje.

 





11.06.2014 - Středa

Jak to včera vypadalo, se můžete podívat v reportáži Divadelního světa Brno - www.facebook.com/divadelnisvet -  Po včerejším večírkovém výkonu všichni vyspávají. Jen Donutil se připravuje na večer. Hraje Amadea. Machačová řeší práva na Divnýho brouka. Kalužová shání telefonní čísla. Na Reka, Řezníčka, Mataje a Hulcovou. Kouká z toho další spolupráce. Němečková zas posílá instruktážní emaily. Zbytek divadla připravuje Slavnost masek. Divadelní svět Brno!





10.06.2014 - Úterý

Ve Vile Tugendhat proběhla premiéra Boha z mašiny. Bolek řečnil a pil, herci tancovali. Na jeviště přiběhl Stanislav Moša a jedna rozhněvaná dáma v publiku se rozčilovala, že ona rozhodně fiktivní není. Policie tentokrát nezakročila a zídka v zahradě tentokrát ustála Rekův herecký výkon. Bolek dostal dort a ostatní jahody. Jak často se Vám povede zažít večírek na zahradě Tugendhatky? Kokorský byl nadšený, zamiloval se do svahu. Marečková chytala kočku a statečně sháněla po okolí víno. Mataj zextrovertněl, Matoušková si ještě před půlnocí opakovala repliky. Pojď ke mě, pojď. Neboj se. Hulcová zvládla jedno představení navíc a pak se připojila v Lužánkách. Řezníček chtěl být holubem, Pan Kyzlink byl pro chvíli Honza. Holenda zkoumal výstřihy a statečně bránil svůj klobouk. Buš nedorazil, ale pozdravoval. Inu - jediné uvedení si zaslouží pořádnou oslavu.





09.06.2014 - Pondělí

 

Dvě generálky na Boha. Obě ve vile |Tugendhat. Jde z toho síla jak hrom- a Bolek je  boží

 





07.06.2014 - Sobota

Venku vše lákalo k výletům a na zahrady, ale na premiéru přesto bylo plno. Přijeli dokonce i skláři z Karolínky na Valašsku. Sedm divých žen obsadilo kancelář a připravilo báječné občerstvení. Hloužková řádila jako tygr - vysekla stařenku, která vraždí děti i zoufalou ženu, které osud dopřál strašlivé věci. Jiráček navzdory nemoci postupně zahrál 5 postav a několik myší navrch. Pitínskému přišla dcera, taky režisérka. Nakonec dorazil i lustr, a dokonce svítil. Čekání na Soudný den vystřídala oslava na Alžbětince...





06.06.2014 - Pátek

Ondruš montoval letadlo, na jevišti řečnil Vasil Bilak, Hloužková si skvěle pamatuje text dlouhý 1655 metrů (a to dnes slaví narozeniny - všechno nejlepší Ivanko!), Hauser zastřelil holuba, Nagyová sáčkovala jed, všichni si nabílili obličeje, Morávek rozpoutal karneval, Jiráčkovi ujel rozjezd, Mikluš se 42krát hlasitě zasmál a Buršová o tom všem prohlásila, že je to opravdová krása. Zítra je premiéra!





05.06.2014 - Čtvrtek

Dneska slaví Láry, zítra Ivanka. V sobotu budou oslavovat všichni. Premiéra Myší Natalie Mooshaberové se blíží. Dopolední zkouška na Boha z mašiny byla taky oslavou. Komedie. Bolek vypadá dobře, ale cítí se z prdele. A je tam nějak příliš mnoho autorů - na jeden text. Zítra bude pro změnu karneval. Jako v Riu. Moša bude závidět. A základní filozofická otázka zní: Dá Dáša nebo nedá?





04.06.2014 - Středa

Jiráček má streptokoka, naštěstí toho míň škodlivého, ale přesto musí ležet - v Myších místo něj řádí Dalibor Buš - na Alžbětince první čtená na Boha. V osazenstvu jsem poznal Bolka Polívku a Davida Smečku - ať se jim u nás dobře pracuje! Hloužková otrávila všechny buchty v divadle - ale naštěstí se nikdo neotrávil. Rekvizitářky vyrobily deset červených autobusů - a pak se s nimi řítily na prkně. Premiéra už v sobotu!





03.06.2014 - Úterý

Čtyři dny do premiéry. Dalibor Buš přišel na pomoc. Pitínský na tiskovce mluvil jako bůh, Alžběta vyzdobila kongresák, jak by to jeden nečekal.  Vladimír Morávek řekl, že Ivana Hloužková  hraje jako královna.





02.06.2014 - Pondělí

 

Pět dní do premiéry. Ondra Jiráček přišel s tím, že má angínu. Vrátil se do divadla s diagnózou: pět dní se nesmím vůbec hýbat. Krásné nadělení. Kola se roztočila a po krátkém a lítém boji byl do zbraně povolán Dalibor Buš. Zrušil kvůli tomu klaunská vystoupení v nemocnici. Sláva mu!

P. S. Večer Kolařík zabil lopatou 35 myší.





31.05.2014 - Sobota

Každý den něco končí, něco začíná. Proměna naposled. A Myši technická. Příští pátek premiéra. Hloužkové k narozeninám.

lucien.





30.05.2014 - Pátek

Jebavá hrála troubu, která peče koláče, Ondruš vyráběl fialovou telefonní budku, Budař hrál předposlední představení Proměny, Kypta oblékl všechny ženy, Pitínský koupil z Japonska udělátko na trénování top-spinu, ale není si jist, zda se nejedná jen o repliku, Marečková se díky Morávkovi stala plavovláskou, Králíček dostal záchvat smíchu při konferenci o sexu, které předsedal Kolařík, Kaiser navrhl plakát, na kterém svatý Jiří bojuje místo s drakem s myší... To byl 30. květen.





29.05.2014 - Čtvrtek

 

Včera byla smuteční slavnost za Alenu Ambrovou.

Sešli se v Židenicích na  hřbitově, pršelo a bylo hezky. Všichni mluvili o ženě, kterou milovali a bylo to  pravé a něžné a dojemné a láskyplné.

Večer pak Balada pro banditu v Kroměříži. Jak už dvakrát tzv. na kukátko.

Věnovali to představení Aťce , což znamenalo,  že celé představení  bylo najednou vzhůru nohama, ten, kdo normálně stojí vpravo,  byl  najednou vlevo, kdo nahoře, byl dole, kdo u mikrofonu číslo sedm,  byl najednou u šestnáctky

Ale dávala to smysl-  došla nám pak  SMS: NADHERA. PROVAZEK JE BOZI! Tak jsme rádi-

a myslíme pořád  na Tebe, A´tko-

 

 





28.05.2014 - Středa

Pitínský vedl spiritistickou seanci, nejlepším médiem je prý Hloužková, ale obstála i Jebavá, Hauser a Jiráček. Ondruš odjel na zájezd, ale v noci se vrátil, aby dohlédl na jeden unikát - papírový zelený mramor. Pro Pecu se chystá ženský kroj z Náchodska, Oslzlý pojede do Ratibořic pro hlínu.





27.05.2014 - Úterý

XX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů v Hradci Králové hlásí vyprodaná obě provázkovská představení. Tedy Amadeus jako zahajovací představení v Klicperově divadle 21. června a P.Š.T. 22. června v Besedě! Hosty speciálu Kabinetu Havel budou Eda Kriseová a Alexandr Vondra. Moderuje Renata Kalenská. Hradec má Havlův dvoreček, Brno zas Uličku!

lucien.





25.05.2014 - Neděle

Dášenka s Jelínkem a Kubátovou dneska štěká v Liberci. Provázkovský Mozart Martin Amadeus Donutil má zítra narozeniny, tak přejeme vše nejlepší. Holenda trénuje vystoupení Johna Lennona u fonyatra. A taky dosud nerozdejchal, jak se Sýkora včera svléknul do naha. Chtl toti vyhrát za každou cenu. Ondruš říkal, že jestli ještě jednou uslyší Let it be, tak skočí z okna. Neskočil. Odjel na mopedu. Bůh už se rýsuje - Polívka, Donutil, Mataj, Tlapák, Smečka, Buršová, Rek, Kokorský a spoustu dalších! Už 10. 6. v Tugendhatce!





24.05.2014 - Sobota

 

Dnes finále cyklu Jiří Kniha hledá náhradu.

V devadesáté osmé minutě to přitom  bylo jasné: náhradou se stává šestice: Ondřej Kokorský,Milan Holenda, Tomáš Sýkora, Dalibor Buš, Martin  Donutil a  Ondřej Jiráček.  Potkat se s nimi se všemi budete moci v novém provázkovském improvizačním občasníku  BUBILAND ( Hommage a Zuzana Bubílková), který startuje v  září 2014.  Partnerem těmto šesti přitom bude ( jako vždycky) Jiří Kniha. 

Těšte se!

P.S. Absolutním vítězem při tomto hledání náhrady  stal se  Tomáš Sýkora. Získal 68 hlasů - o dva víc než Ondra Jiráček.  Oba nicméně byli skvělí.  Nádherně vyrovnané finále! 

 





23.05.2014 - Pátek

Hudebník Richard Dvořák připravoval herce na Soudný den. Přinesena psaná kniha, je v ní všecka hříchů tíha, z ní pak Soudce viny stíhá. Nejlíp prý zpíval Sýkora s Kolaříkem. Hloužková se stala vražedkyní, všechny vražedné nástroje si schovává do kabely, ale nic už se jí tam nevejde. Sergej Sanža vše sledoval a učil - tentokrát Jiráčka s Hauserem, jak mají vzít Králíčka na židli, aby na ní odletěl a ještě koulel sudy vzduchem. Večer se Měřínská dala do modlení, aby nepršelo - hrajeme totiž Moc arta na Alžbětince...





22.05.2014 - Čtvrtek


V provázkovském kongresáku se dnes odehrával erotický sen posluchačů filozofické fakulty. Marečková vládla, bičovala a učila se japonsky. "Šve Šve" dělal Kája Gott. Stačilo, aby si Buš lusknul. Janík dostal připomínku, že má zpívat, jako by nenáviděl celé ženské plemeno a miloval své semeno, i když ví, že už ho má málo. Holenda miloval Marečkovou i Buše. Kraváček to zahrál nejlíp. Říkal Morávek. Příště už zkoušíme pod hvězdami!





20.05.2014 - Úterý

Když něco někam spadne, je z toho vždycky velká věda. Newtonovi spadlo na hlavu jabko, Rozinkovi na auto husa. Chce to neklesat na mysli. Nejhorší je, když upadnou mravy. Provázek není ale žádná padavka! Do stereotypu neupadnou. Pořád vymýšlejí něco nového. Machačová píše o terorismu na divadle. Diplomku. Morávek bere kurzy tanga. Těšte se v přespříští sezoně na candombe. Pitínský zvažuje, zda po Myších neuvést Krysaře. Kalužová, zda neemigrovat do Ománu. Hloužková, zda nezdrhnout k pantomimě. Mimové se nemusí učit tolik slov. Miklínová prohlédla, má nové brýle. Padnou jí velice.

lucien.





19.05.2014 - Pondělí

Ředitel Národního divadla v Cergy Pontoise a Val d´Oise, Jean Joel Le Chapelain vzkazuje: " Mám velkou radost! Byli jsme setkáním s Havlem a Prasetem nadšeni! Všem mnohokrát děkuji!"

lucien.

 






18.05.2014 - Neděle

Moc art jako koncertní one man show! Miloš Štědroň bude hostem osmých Ohromných maličkostí, festivalu, který pořádá Svět a divadlo v Praze! 21. června, v den, kdy Provázek otvírá Amadeem XX. Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, předvede Miloš v Divadle na zábradlí operu Moc art, kterou složil na libreto Milana Uhdeho. Provázek všudybyl!

lucien.





17.05.2014 - Sobota

CIA, FBI a CED vyhlásily pátrání po Alexeji Štěkovi. Pátrání ztěžuje okolnost, že o hledaném nemáme žádné bližší informace. Ví se pouze, že je autorem textů písní k Dášeňce aneb Psí kusy - Haf! Vypověděl režísér Jelínek. Žádáme proto všechny občany, kteří by mohli přispět jakoukoliv informací, aby neprodleně podali zprávu paní Rajlichové.

lucien.





16.05.2014 - Pátek

Půlka divadla se včera vrátila z Paříže, ale dneska už zase jako včelky poletovali po divadle. Našli kolegy, kteří zkouší s Pitínským, jak hned po ránu zpívají Requiem - tu část, kde se zpívá o Dni hněvu. Kolařík v rámci zkoušky vedl fašistickou konferenci o kvalitě souložení, Štefanová předváděla skoky do vody a Sýkora svázal Hloužkvou provazem. Do toho Ondruš s techniky stavěli kulisy na představení Ze života hmyzu a sami vypadali jako akrobati - pouhá příprava všech těch tyčí a žebříků, jež vedou až pod střechu divadla, jest náročné cirkusové číslo...

P. S. Kalužová z toho všeho měla takovou radost, až usnula na gauči, zatímco Nagyová pořád do kola mluvila o rudém boa, které si přivezla z cest - takový byl pátek na Provázku.





15.05.2014 - Čtvrtek

Ranni francouzska depese od Moravka:

" Vcera predstaveni Prasete jako vino. Takove katarzni. A publikum to nalezite ocenilo a ja byl pysny na vsecky a pak jsme stehovali kulisy a meli z toho radost a Robert s Andreou B. hrali naposled - a bylo jim to lito, tak jsme koupili vino za deset euro a pili ho v lasce. A v pravde. Nadhera. "

lucien.





14.05.2014 - Středa

Martin Ondruš vytvvořil pravý nefalšovaný řecký zelený mramor - z papíru. Myši tancovaly, předtanečníkem byl sám Pitínský a inspici se to tak líbilo, že se jednak málem potrhala smíchy, jednak už nikdy v životě nechce tančit jiného. Do toho všeho přišel ještě Dominik Hájek, a tak se stalo, že máme nového Oberona Felsacha - to je taky role v Myších. Herci, co jsou ještě ve Francii, dnes pili kávu v té kavárně z Amélie z Monmartru. Aby nám to nebylo líto, Soňa Kalužová vytáhla kávu z Ománu...





13.05.2014 - Úterý

Francouzům hráli dnes večer poprvé cochona či-li Prase. "Francouzi Havla evidentně milují. Tak jsme se nádherně hřáli v žáru té přízně a připadali si pak evropsky významně. " , citoval journal L´Oie Aujourd´hui brněnské divadelníky. Na domácím hřišti pilně zkoušeli Myši. A v Divadelních novinách vyšel ten rozhovor s Martinem Donutilem; mj. o tom, jak ho uštknula Kobra, jak přijel vyjukaný na Komáří louku, jak ho Jiráček učil hukvaldskou chůzi i co pro něj znamenají Hloužková, Zatloukal a Hauser a že má úsměv knížete Myškina, to o něm zas pro změnu napsal Morávek.

lucien.





12.05.2014 - Pondělí

Půlka Brna dnes vzdala hold Bořivoji Srbovi - muži, který se zasloužil o mnohé. Vyjmenovávat, kdo všechno přišel, nemá smysl - byl by to dlouhý seznam. Bořivoj Srba měl mnoho přátel a ještě více těch, kteří jej alespoň znali, a kdo si ho vážili. Petr Oslzlý pronesl řeč, na kterou se nezapomíná - stejně jako se nemůže zapomenout na muže, jemuž patřila. Čest jeho památce!

P.S. V tu stejnou chvíli, co se v Brně sešla tato velká smuteční slavnost, zastavil na kraji Paříže autobus a my, co tu  zítra hrajeme  Havlovo Prase-  vystoupili jsme  na trávu a  mlčeli chvíli -a   napadalo nás,  že bychom to taky tak jednou  chtěli- až    umřeme - aby to naše jméno tak smysluplně znělo prostorem  mezi Brnem a Paříží... 





11.05.2014 - Neděle

Den matek. Děti vzaly své maminky na Dášeňku a hafózně ten svátek oslavily.

V noci pak vyjeli do Francie. S Prasetem.  Budou v úterý zahajovat významný divácký cyklus Divadlo a politika v Národním divadle v Cergy Pontoise a Val d´Oise. Tam, co už jednou byli s Dostojevským. Je to u Paříže. Tak se všichni těší na Eiffelovku. A Francouzi zas na pořádnou zabiachku! Mňam!

lucien.

 





10.05.2014 - Sobota

Sobota ( úryvek z cestovního deníku Vladimíra Morávka. Je  s Kalužovou a s Bumbálkem a s Růženou v Ománu. Hraje se tam Rusalka)

Vyjelo se hned v osm, cestou jsme se  ještě stavili  v té největší zdejší mešitě- ženy tam můžou vždycky jen do půl desáté, pak  už ne. Tedy tvrdí  Bumbálek.   Mají  tam prý speciální modlitebnu u vchodu - ne mnoho  velkou- asi tak, jako fotbalové hřiště - tam je na podlaze rastr, aby si každá mohla udělat komunikaci s Bohem, jak  ona potřebuje, nehádaly se vzájemně. Muži pak mají sál jako halu Rondo, značky na zemi tam nejsou žádné,  chlapi se vždycky nějak  domluví. Zato lustr tam v té modlitebně  ční jak nějaká  středně velká kosmická loď. Když se rozsvítil, člověk okamžitě musel  pomyslet na  Boha. Tak jsme  i mysleli  - a do toho meluzíni   vedli  si tu svou  a Soňa s Růženou zahalené, že jim koukaly jen oči, dívaly se  vlaze- bylo to celé tak nějak posvátné až   . A pak  jsme jeli na ty delfíny.  Plavilo  se  asi hodinu lodí a furt tam žádný nebyl a jednoho víc a víc napadalo- co když žádní delfíni neexistují, co když je to jen takový nějaký  výmysl cestovních kanceláří, jen opium lidstva- ale  pak  najednou byli všude – skotačiví delfíní  výrostci a koketní delfíní slečny- vynořovali se a zase mizeli- nádherná stvoření, která  umí se   podívat s takovou láskou, až to jednoho zahanbí-. A já pomyslel v tom zahanbení   na pana profesora Srbu- že má v pondělí pohřeb a tak  jsem se pomodlil  za něho uprostřed všech  těch skotačivých  delfínů   a Soňa u toho byla a Michal dtto a teskno nám  bylo a hezky . Večer  je  druhá Rusalka. To jsme zase zvědavi, co se zas stane...





09.05.2014 - Pátek

Už brzy vyjde velký rozhovor s Martinem Donutilem v Divadelních novinách. Lidé, čtěte!

lucien.





08.05.2014 - Čtvrtek

Přišlo nám:

Mudrování nad odchodem skromného velikána profesora Bořivoje Srby

Nechce se mně uvěřit zprávě, že nás 3. května 2014, navždy opustil maják brněnské avantgardy profesor, PhDr. Bořivoj Srba.

Neměl jsem štěstí slyšet profesorova slova o hledání a pokoušení nových tvarů divadla ve školních posluchárnách a přesto se cítím být pokorným žákem i sluhou životní víry pana profesora.

Mým prvním setkáním s fenoménem „doktora Srby“, bylo až po dramatickém vstupu do služeb Divadla na provázku, kdy mi navztekaný režisér Peter Scherhaufer položil na stůl článek o vzniku souboru a k tomu Programová východiska divadla. „Čítal si to? Ne? A to nás chceš řídit?“

Začetl jsem se. Dověděl se, že doktor Bořivoj Srba patřil k trojhvězdí pedagogů JAMU - Ludvík Kundera, Evžen Sokolovský, Bořivoj Srba - které vychovalo režiséry Evu Tálskou, Zdeňka Pospíšila, Petera Scherhaufera a v nelehkých dobách (1967/68) s nimi založil Divadlo Husa na provázku. Vydumali umělecké směřování a zásady řízení „malého“ divadla. Doktor Srba se stal jejich prvním uměleckým šéfem.

Programová východiska jsem studoval dlouho. Nebylo pro mě, herce, ovlivněného scénami kamenných divadel, jednoduché je pochopit a vstřebat. Za přispění nasupeného Petera Scherhaufera i zaníceného diplomata Petra Oslzlého, kteří mně také vysvětlovali principy „nepravidelné dramaturgie“, se mi to přece jenom podařilo.

Panu Rostislavu Tálskému, otci paní Evy, jsem – je to už dávno - položil sugestivní otázku: Proč je pan Srba v takové nemilosti, vždyť program, který pro „Provázek“ vymyslel, je skvělý a nosný. A věhlasný starý muž, bez jehož vlivu by Divadlo na provázku nebylo, odpověděl stručně: To víte vy a já. Žel, naši funkcionáři nikoliv. Jsou hloupí.

S panem profesorem Srbou jsem se začal setkávat až v době svého působení ve studentském divadle Studio Marta. Promlouval mně „do duše“, ale vždy podporoval mé snahy o proměnu plísní a starobou prohnilého prostoru ve stánek výukové laboratoře. Dnes už to mohu napsat, patřil mezi mé ochránce.

Nabádal mě, abych sepsal „dějiny“ Provázku. Když vyšly Vzpomínky Antihrdiny“, zavolal si mě do fakultní pracovny a tam mi se smutkem v hlase vyčetl, že to, co jsem sepsal, dějiny nejsou a že on se s mými vzpomínkami nemůže smířit. Pak se zeptal: Vycházel jste ze svých zápisků? Dělal jste si přece nějaké poznámky, nebo ne? Odpověděl jsem popravdě: Nedělal, pane profesore. Peter Scherhaufer mi to zakázal, protože by mé poznámky mohl „kdosi“ číst. Pan profesor se rozčílil: Ale v tom případě, jak jste mohl napsat všechny ty dialogy? S tím já se nikdy nesmířím! Vždyť známý je výrok pana profesora: Všechny vzpomínky jsou nepřesné!

Milý pane profesore, tak jako vy jste se nemohl smířit s mými vzpomínkami, nemohu se ani já smířit se zprávou o vašem skonu. Prostě, já tomu nevěřím! Pro mě jste a až do mých posledních dnů budete zadumaným myslitelem, co kolem sebe sdružuje houf vyznavačů hledačského kumštu.

Váš Jaroslav Tuček.

Brno – Komín, 4. 5. 2014.





07.05.2014 - Středa

Hloužkové se zdálo o Pitínském, Pitínský se přiznal, že chtěl koupit vinohrad u Strážnice, Florian Synák byl na sundání sádry, ale natřel si ji na černo a posel sklíčky, Kypta shání skafandr pro Zatloukala, Na zábradlí prý je nějaký originál z NASA, sehnal ho kdysi Lébl, Martin Kaiser se stal sběratelem úsměvů a šklebů, na divadle vlaje černý prapor za Bořivoje Srbu, bez něhož by se Hloužkové zdály jiné sny a žádný skafandr by se nesháněl...

Zahraniční zpravodajství od Morávka bin Vládina. Maskat. "Na břehu oceánu bylo úplně snově a divadlo je naprostý surrealismus, budu vyprávět- stejně nikdo neuvěří. Největší krása, co jsem ji na divadle zažil." Že by se Provázek od příští sezony přestěhoval do Ománu? Proč ne! Němečková kvůli nim klidně bude dojíždět i tam. Donutil taky. Holenda už má sbaleno. Mikluš možná zváží svůj odchod do Prahy. Ještě, až co na to štěkne Kšanda... lucien.





06.05.2014 - Úterý

Povídá jednou Ladislav Fuks zakladateli české psychiatrie Vondráčkovi: „Rád bych vám věnoval jeden výtisk Myší. Jako dík za vaše přednášky. Hlavně o té schizofrenii. To je poučné!“ Profesor si knihu přečte a hned volá Fuksovi: „Mistře, kdybyste měl nějaké potíže, s důvěrou se na mě obraťte...“

Třeští jim z toho zkoušení Myší hlava, ale závodní lékařku, natož psychiatra, zatím nenavštívil nikdo. Všichni se těší dobrému psychickému zdraví a umělecky velmi prospívají. Hloužková prohlásila, že tolik textu snad v životě ještě neměla. „Limo, krimi, taxim“, to je teď její mantra.

Z Myší budete šílet! Coming soon!

lucien.





05.05.2014 - Pondělí

Morávkovy Rusalky zachtělo se Omáňanům, tak tam s Národním divadlem Brno letěli. Ve čtyři ráno přišla zpáva z Dubaje:  "Tady je slunce tak nějak obrovské a horko v pět ráno jako o polednách. Zájezd jest tak vellký, že mi splývá s osazenstvem letiště a v čekárně se jí losos. Krása." V.

Mysleli pořád na toho Bořivoje, jednoho z posledních rytířů české avantgardy...

lucien.





04.05.2014 - Neděle
thumbnail_41.jpg

Včera ve večerních hodinách zemřel prof. Bořivoj Srba, zakladatel Divadla Husa na provázku

Kéž mu na cestu hraje jazz a divadlo našich vzpomínek...

 

Bořivoj Srba. Ten, který to všechno založil. Ten, který prásknul dveřmi Státního divadla a šel dělat avantgardu. Ten, kterému se soudruzi v Praze vysmáli a řekli, že v Brně žádná avantgarda nikdy nebyla. Ten, který se s Evou Tálskou v září 67 na lavičce v parku domluvil, že to spustí. Ten, který formuloval pro ně program nepravidelné dramaturgie. Ten, který se nebál žádného divadelního ani nedivadelního textu. Ten, který se nebál. Ten, který byl s námi v Extázi. Ten, který v Domě umění loni v září prohlásil, že avantgarda neslaví. Ten, který tonul v rozpacích. Ten, který byl ironický. Ten, který byl nepravidelný. Ten, který dostal od Zmrzlé růži a políbení. Ten políbený. Ten, který pohrdá vzpomínkami, protože je to vždycky jenom část pravdy. Ten, který všechno, co chtěl říct, řekl v knize, která má sedm set stran a jmenuje se Vykročila husa a vzala člověka na procházku, pojď! Ten, který šel a hořel a zapaloval. Ten, který řekl: Definovat se proti nicotě. Dělat divadlo na hranici! Zemřel?

lucien





03.05.2014 - Sobota

 

Balada pro banditu - už po sto osmdesáté sedmé. Na konci zas ovace  jako prase a maminka Roberta Mikluše v hledišti a  Jan Zadražil  po představení vyslovil to- Jak dlouho  tohle budem ještě hrát? Načež proletěl pták.





02.05.2014 - Pátek

Tak už vrahem není jen Buš, ale i Hloužková. Kolařík se Sýkorou a s Dvořákovou si udělali vánoce a Oščatka s Pitínským přepisovali Maškův scénář. Divadlo se vzpamatovávalo z 1. máje, o kterém jde jedna řeč, že to byla krása a že to bylo velký---





01.05.2014 - Čtvrtek

Jenom ještě: sláva Sabině!





01.05.2014 - Čtvrtek

První máj je svátek lásky, ne dělnické třídy... A taky byl. Uličkou Václava Havla až k divadlu nesly se - to z těch zahrad pod Petrovem - básně všelijaké milostné a erotické a brněnské... Filip Teller to všecko moderoval a komentoval a koordinoval... a četl se Villon a Krchovský a Goethe a Diane di Prima a... Největší úspěch sklidil Václav Hrabě... a hned po něm slečna Šárka, statečná degustátorka vína a poezie, co nám přišla přečíst Erbena... Honza Budař a David Janík pěli u klavíru (dokonce i na přání) a nad Brnem se hrálo na kytaru i harmoniku... a přijel Reiner a Kuběnský a Trtílek a Holub a z těch Brňanů, co nám poslali báseň, taky Menšík a Richterová... Jebavá jezdila na kole a Buš se neustále dožadoval polibku... dostal ho od Holendy... nakonec složil vlastní báseň i Radek Rosota... i psalo se po zdech trochu toho tvůrčího moudra a kdo chtěl, šel pak taky na MOC ARTA.... Koncert Big Beatles přilákal půlku Brna, že lidi skoro až zablokovali tu cestu kolem divadla...A tak se slavilo až do rána...  Jenom Kokorský musel být do půlnoci doma...





01.05.2014 - Čtvrtek

Lásky čas! Provázek se spojil s Majálesem, všude byla spousta lidí, všichni se usmívali, recitovali se básně, Morávek psal po zdech Láska existuje a vytyčoval místa pro líbání,večer jsme hráli, bylo narváno, taky kapela to rozbalila, na Alžbětince se tancovalo a byla radost až do rána bílého...





30.04.2014 - Středa

 

Dneska na děkobačce Balady pro banditu vypadalo to jak na koncertu nějaké významné bigbítové kapely. Křičelo se a dupalo se- joj! To asi, že Kateřina měla narozeniny. Žena, která umí chodit po duze. Sláva ji!

 





29.04.2014 - Úterý

Dnes si jednak uklidili, jednak vysadili muškáty v množství neobyčejném, jednak zkoušeli Myši, jednak poobědvali, jednak měli schůzi, co bude v září, jednak hráli zas Moc Arta.

Do toho furt museli myslet na tu Ivetu.





28.04.2014 - Pondělí

U Myší veselo. Králík hrál sochu, Hloužková se koupala ve vaně, Pítínský dlouho zkoušel s pastí na medvědy, bičíky a železnou koulí, ale nakonec to všechno odmítl. Paralelně szkoušel Buš s Morávkem na téma: býti vrahem. Miklínovou následkem toho všeho přestal bolet zub a pak se šla dát ostříhat: Luďa je totiž prý nejlepší kadeřník v divadle!





27.04.2014 - Neděle

POKRAČOVÁNÍ MUDROVÁNÍ JAROSLAVA TUČKA NAD MOC ARTEM:

Na pódium vplul skladatel Miloš Štědroň v barokním kostýmu a v brilantní přednášce osvětlil vznik legendy o nehodném i zlém dvorním skladateli Antonio Salierim, který ze zášti k úspěchům hudebního génia otrávil Wolfganga Amadea Mozarta jedem. Zdůraznil: Ve skutečnosti tomu bylo jinak. Salieri byl výtečný vážený hudební skladatel, který vulgárního nevychovance Mozarta ctil a podporoval. A o tom je naše komická opera. Začínáme!Za pianino usedá pianista, zlobivé dítě mizí, Mozartovým sálem zní hudba. Kombinují se motivy Salieriho Requiem Od Tebe a pro Tebe s ozvuky písně všech Moravanů: Moravo, Moravo, Moravěnko milá. Výsledkem jsou nádherné popěvky, árie, recitativy a vícehlasé cody. Na pódiu se střídají postavy známé i neznámé, zpěv se v historickém sále rozléhá, pěvci a především pěvkyně jsou ve formě. Jedna z nich zpívá a hraje na housle. Přivírám oči a zdá se mi, že slyším Ivu Bittovou. Mozartem je skvělý Martin Donutil, Salierim výtečný Miloš Štědroň. Diváci jsou nadšeni, já taky. Skvělá taškařice, skvělá opera. Nechávám se strhnout a tleskám spolu s diváky. Petr Oslzlý šeptne: To nevíš, že se na generálce netleská? – Jejda, jejda, promiň, už zapomínám.





26.04.2014 - Sobota

JAROSLAV TUČEK MUDRUJE NAD MOC ARTEM:

Prchám z Orlí a kvaltuji do Divadla Reduta. Dostalo se mně mimo festivalového pozvání šéfa Husy na provázku Morávka na generální zkoušku prvního uvedení komické opery Miloše Štědroně, Milana Uhdeho a Vladimíra Morávka Moc art aneb Amadeus v Brně. Soubor Husy na provázku se ji rozhodl realizovat tam, kde malý genius udivoval urozené Brňany virtuosní hrou na klavír. Tedy v Redutě. Pajdám po Orlí do kopečka a potom Redutou po schodech vzhůru. Na chodbě prvního patra historické budovy, v kostýmu císařova dvorního skladatele Antonia Salieriho stojí Miloš Štědroň. Neodolám a prosím ho o podpis do programu inscenace. Miloš se usměje a na křídový list barevně vyvedeného tisku píše: Jarouškovi od srdce Miloš. Ta léta!Vešel jsem do sálu honosícího se názvem Mozartův. Koukám, kam si sednu. Třířadá elevace ve tvaru podkovy s novostí svítícími židlemi. Před ní stojí vysoké pódium, nad pódiem je původní barokní balkónek s kašírovaným andílkem. U pódia se bělá pianino. Sálem pobíhá nezvedené dítko v barokním oblečku. Má nabělenou tvář, na hlavičce bílou paruku. Bílými kalhotami leští sedačku u piána, prsty přebírá klávesy. Zní barokní hudba. Sedl jsem si na naprosto nejlepší možné divácké místo. Uprostřed prvního elevačního stupně. Vedle mne zůstala jediná volná židle. Přichvátal ředitel CED Petr Oslzlý, chvíli se rozhlížel, váhal a pak na ni usedl. Pomyslel jsem si: Je to osud, chlapče. Byl jsem jako ve snu. Režisér a umělecký šéf Vladimír Morávek nás všechny uvítal a pak i upozornil, abychom byli shovívaví, že jde jen o generálku, na které se nemusí vše podařit.

(POKRAČOVÁNÍ ZÍTRA, CELÉ NA www.divadelni-noviny.cz)





25.04.2014 - Pátek

Maláčová chtěla hrát opilkyni, ale nakonec hrála hrob a vařila vránu, Vaňková odmítla hrát slepou, zato ale zazpívala žalm zhudebněný Antonínem Dvořákem, Sýkora řval tak, že mu nebylo rozumět, Pitínský se dožadoval mučících nástrojů, volal po španělské botě a palečnicích, ale líbil by se mu i skřipec. To všechno se stalo dnes na zkoušce Myší. Paralelně ještě zkoušel Buš, který hraje slavného vraha, ale ze zkoušek vychází usměvavý jako nejhodnější člověk na světě. Co z toho všeho nakonec bude?





24.04.2014 - Čtvrtek

Zkouška na Myši, zkouška na Brouka, večer druhá premiéra Moc arta... to byl taky pěkný ptáček... Prase pro Francii připravili už na Velký Pátek. Brzy si možná otevřou menší zoo. Celé odpoledne dramaturgický brainstorming na zahrádce u jeptišek. Rozmnoží snad svůj bestiář o Zelenavého ptáčka? Zlého jelena? Či snad dokonce Pejska a kočičku? Oščatka pořád zvažuje ty ovce. Že je bude aspoň pěstovat za Brnem na farmě. Divadlo hodně spase, ale mnoho nevynese. Moc artovi jeho Brňané rozumějí! Doporučení: Projíždíte-li Brnem, varujte se místních zákusků, dejte si radši na Zelňáku Moc artovy koule. Jsou boží! A v červnu budou i na Špilasu-

lucien.

 





23.04.2014 - Středa

 

Rozhodnuto. Náš průvod na Slavnosti masek se bude jmenovat Smějící se bestie. Viktor Králíček chyběl na zkoušce, zato dělal zkoušky na gymnázium – držíme mu palce! Oščatka přesvědčoval Morávka, že každá inscenace musí být událost, a hlavu si lámali, co s tím. Pitínský přinesl zase slivovici. Švestky nesbíral, ale kvas připravil sám a taky pak pálil. Je to alchymista. Brouci měli individuálku - kdo je nejdivnější brouk?





22.04.2014 - Úterý

Dnes začali zkoušet ještě jedno nové představení.

Jmenovat se  bude Divnej brouk, podtitul to  má Kdo zabil Johna Lennona ( O lásce, samohaně a bytostné potřebě Boha ). 

Marka Chapmana- největšího troubu na světě v tom  bude hrát Dalibor Buš. Už kvůli tomu jednou čtrnáct dní nemluvil. Uvidíme, co se stane tentokrát...





20.04.2014 - Neděle

Hezké velikonoce!





19.04.2014 - Sobota

Jiří P. Kříž počastoval Moc arta na novinky.cz 70% a okomentoval to mj. slovy:

"Půdorysem libreta je uvěřitelná historka zmnožující legendy o otrávení hudebního génia. K Salierimu a svobodným zednářům přidali Štědroň s Uhdem žárlícího Franze Hofdemela, manžela vídeňské pěvkyně Magdalény Pokorné, původem z Brna. Mozart jí dával hodiny. Když to prasklo, Franz Amadea otrávil, manželku podřezal a sebe zastřelil.

Sbor moravských lékařů ale Magdalénu zachránil, dítě se narodilo a po Brně možná běhají Mistrovi potomci. Tady se ovšem autoři od historických faktů mírně odchýlili, aby tak nevyloučili možnost, že těmi potomky mohou být třeba právě oni: Štědroň, Uhde i Morávek.

Moravané nevycházejí z mozartovského obrazu příznivě. Uhde má k jejich hnutím podobný vztah jako Štědroň. „Ztište se, poraženci, s takovó nás spolknó Němci,“ volají v jedné epizodě. Jedenáctiletého Mozarta ale na koncertech v menším sále nejstaršího středoevropského divadla − Reduty − upřímně obdivovali. A on se jim odvděčil cizoložstvím!

Kdo zná aspoň v obrysech Štědroňovo dílo, vzpomene si, že humorem v partiturách baroka, klasicismu i pozdějších hudebních proudů se zabývá dlouhodobě, systematicky. A co víc, přivádí ta dílka k novým provedením. Takto poučen, dokáže v Moc artu mírně ironizovat Mozarta, Janáčka, moravský folklór a třeba i vlastní Baladu pro banditu.

Mimochodem jeho úvodní apologetika a závěrečný sebezpyt v roli Antonia Salieriho patří k nejpřínosnějším částem inscenace..."





18.04.2014 - Pátek

Zvony odlétly do Říma pro požehnání svatého otce - letěly zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily. Na Provázku se přesto pracovalo. Myši Natálie Mooshabrové postupně vyjevují svá tajemství - Štefanová s Jebavou se chytly do pastičky na myši, třináctiletý Florian učil herce hrát hru na zombie a o Pitínském vyšlo najevo, že v Luhačovicích vede  ping-pongový klub. Odpoledne na zkušebně vystřídalo myši prase. To s velkým P. Blíží se zájezd do Paříže a je třeba dostat všechno do formy!





17.04.2014 - Čtvrtek

Zatímco se všechno chystá na večerní premiéru

2.dílu projektu Géniové a podvodníci

Moc Art aneb Amadeus v Brně

( Strašná mela), dramaturgové nezahálejí, Sabina se sešla s Morávkem nad poslední verzí textu Divnýho brouka ( O škodlivosti onanie), jež pojednává o smrti Johna Lennona a problematičnosti  existence v dvacátém  století, Lucka pak  zformulovala ad projekt Smějící se bestie toto (přišlo to esemeskou):

SMEJICI SE BESTIE Za temi slovy, jakkoli muzou nekoho sokovat a znit drsne, je ukryta snaha o to dosahnout v podstate praveho opaku, napravy, vyprovokovat lidi, aby dokazali, ze prave nejsou (jen) smejici se potvory. Ze smysl existuje. V nas.





16.04.2014 - Středa

Po pražském a karlovarském nářezu se dnes nezkoušelo, zato hostíme divadlo Archa: Simulante Bande. Erik Tabery je nemocný, a tak pořád nevíme, zda bude moderovat Kabinet Havel v Hradci. Počkáme, ozve se po víkendu. Pak ještě volal Jelínek z Prahy, že Den dětí bude dnem pro naprostý BomBarďáky. Máme se na co těšit-





15.04.2014 - Úterý

 

Dnes Amade-us Milovaný Bohem v Karlových Varech. Na závěr celé divadlo aplaudovalo vestoje.





14.04.2014 - Pondělí

Mirek Donutil prokázal na Provázku mnohý talent. Přesvědčil, že jeho avantgardní hrách stále kvete. Že dokáže zásobovat kolektiv nejen dobrou náladou, dobře míněnými radami, kultury milovnými sponzory, ale i vybraným cateringem (o všech těch domácích klobáskách, osobně nakládaných zeleninkách, vínku, ba i slivovici, jsme na Husa Dnes po čas zkoušení už referovali). Nejnověji pak překvapil amadeovské drahoušky zájezdem do Varů. Vyrazili tedy s CK Donutil hned ráno z Prahy. Na programu byla prohlídka porcelánky, ochutnávka becherovky a jiných léčivých pramenů, procházka po kolonádě i hostina v Becher´s baru, kde jim servírovali pečená holoubátka, nadívané labutí krky, sorbetti, caramelli... Třešinkou na dortu bylo ubytování v Grandhotelu Pupp. Problém byl jen v tom, že všichni chtěli spát v císařském apartmá. Tak takový byl den v kůži Mirka Donutila. Sláva mu. Třikrát sláva.

lucien.





13.04.2014 - Neděle

Druhý Amadeus v Arše a došlo i na Moc Arta. Ti, co ulehli ráno v šest, vyspávali. Morávek provozoval jogging na Vyšehradě, paní Marková prala a žehlila krinolíny, Donutil Mir. točil, Barny nakupoval v knihkupectví, Hauser poobědval v restaurantu Imperiál. Mikluš byl omrknout Hrad, prý že připomíná jako císař Putina. V 18.15 se sešli v divadle. Zatloukal tam byl první. Nejdřív zkusili mocartovský přídavek na závěr Amadea, pak byly připomínky. Podle všeho včerejší představení uhranulo 283 Pražanů. Dnes jich přišlo ještě o šest víc. Uhranuti byli zas všichni. I překladatel Hilský se svou paní, i jeho kolegyně Hábová, taky skladatel Fikejz, i A.J. Liehm, legenda. Kritika Hulce dojala především závěrečná scéna. Už dlouho tolik neplakal. Jedna divačka extaticky vykřikovala Mozart´s not dead. Jiná si stěžovala, že dobře neslyší. Nakonec se ukázalo, že si zapomněla doma naslouchátko. Kritik Žáček byl, slyšel a viděl dobře, byla i jeho kolegyně Dombrovská, i Jana Machalická s mužem Machalickým. To jsme zvědaví, co zas napíše... No nic. Jedeme dál. Provázkovskou šnůrku zítra navážeme v Karlových Varech.

lucien.





12.04.2014 - Sobota

Amadeovská minišňůra spuštěna dnes v Arše. Celé odpoledne zkoušeli tak mohutně, že způsobili v divadle malý blackout. Po tmě si zazpívali Requiem a jeli zas dál. V podstatě nazkoušeli novou inscenaci. Archa je odlišné plavidlo než Provázek. Využili všech jejích palub, podpalubí, příď i záď, i kapitánský můstek. A hlásíme: Žádný muž přes palubu!

O vstupenky byla mela. Yildizová se ani dopočítat nemohla všech těch hostů. Ale nakonec je usadila všechny. I ministra Stropnického s ochrankou, i Rathouskou z Dobré čajovny, i Faláře, co měl hrát v té zakázané vinohradské verzi Větříčka, i dramaturga ND Urbana i dramaturga ČRo Velíška, kritičku Černou, i divadelního agenta Harvánka, kritiky Kerbra, Justa i Krále, architekta Dvořáka, i Evu Vrbkovou... Potlesk nebral konce. Pražané Mozartovi rozumějí. To už se ví. Dnes večer se ukázalo, že rozumějí Amadeovi i Salierimu. Taky Větříčkům. Strackovi, Konstance, Swietenovi, Rosenbergové, Waldstedtnové taky... Provázek zdolal Ararat!

 

lucien.





11.04.2014 - Pátek

Ad včerejší předpremiéra Moc Arta v červeném sále v podvečer přišel nám mail od našeho věrného přispěvatele Jaroslava Tučka. Stojí v něm:

Bravo! Přemýšlím, jak to, že jste dokázali nahradit sestavu: Bitová, Loubalová, 
Maláčová, Visnarová, tak dokonale...

Tak nám to udělalo dokonalou radost. A ještě v noci všichni jsme jeli do Prahy- čekají nás tam pražské premiéry P.Š. T. a Amadea. Kousek Moc Arta taky zazzní- v neděli na děkovačce. Zuzka Mařínské kvůli tomu vezla v autobuse několik hasičáků...


Pražské zpravodajství:

Zájezd do Prahy vypadal tentokrát jako školní výlet. Vezlo se víc dětí než herců s technikou i vedením dohromady. Yildizovi vyjeli celá rodina. Nicméně za celou cestu prý nepadlo ani jediné PŠT! Tragédií ovšem bylo, že přejeli „Rybičky“. Hauser zbytek cesty proplakal. Během adaptační zkoušky Petrželková hýřila novými nápady. Herci přispěli svou troškou do mlýna a zkusili zahrát pornoverzi. Bylo to velmi nosné, bohaté na obrazotvornost, s hlubokými podtexty, ale když se ukázalo, že to prodali jako představení pro děti, tak se vrátili k původní ryze poetické verzi. Barny si dělal starosti, jak dostat na závěrečnou scénu ohnivý kruh jako v Brně. Nakonec herci tak zářili, že ohně nebylo třeba.  Duchaňová přehodnotila celou filosofii Žížaly a zářila dokonce dorůžova. Sýkoru s Holendou si po představení chtěli některé divačky vzít domů jako svoje plyšáky. Jebavá okusující karafiát dojala Němečkovou k slzám. Nejmenovaný kritik prohlásil, že je škoda, že se Štefanovou nikdy nic neměl. Myslel tím jistě rozhovor v nějakém významném divadelním periodiku. Většina diváků podlehla magii Hloužkové a Mikluše natolik, že odcházeli domů s přesvědčením, že byli svědky reinkarnace Štěpánky a Jedličky. Ano, i tak se to dá nazvat. Provázkovské herectví je paranormální. Potlesková vlna a divácká tsunami málem zbořily chaloupku. Ovšem hrdinou zájezdu se stal Kolařík. Vytvořil světový rekord ve stíhání autobusu na dlouhou trať. Usiluje o zápis do Guinessovy knihy. Měřínská slíbila, že ten zápis mu tam rozhodně osobně zařídí.

Zkrátka den jako malovaný!

lucien.

 

 





10.04.2014 - Čtvrtek

Dnes zkoušeli scénu svatby. Vypadali u toho trochu dementně a Jiráček zkoušel zahrát myš na čínský způsob. Dům byl plný Rusů - začal Encounter. Někdo ukradl hercům telefony - až ho chytneme, bude mela. Na podvečerní tiskovce perlil Miloš Štědroň - mluvil česky, německy, rusky a hovořil o roce 1815. Je to muž s neuvěřitelnou fotogenickou pamětí. Večer veřejná generálka v Mozartově sále v Redutě. Mozartovi na počest. Málem zbořili dům, ale Mozart by byl šťastný - hudba burácela do noci a omráčila 65 Brňanů. Dalších 58 potom nemohlo spát a převalovali se celou noc. 4 se líbali. Unavení herci byli šťastní jako miminka - naposledy jsem je viděl u vína...





09.04.2014 - Středa

Klubovnu ráno zaplavily zrůdy a všechny očarovaly. Fuksův svět zaplněný podivnými náhodami zůstává nadále zahalen tajemstvím. Pitínský hodlá podespat smloubu s ďáblem, aby odhalil všechny záhady románu a nabídl 1 000 korun tomu, kdo odhalí, proč tam je lešení.Před 49 lety se narodil Vladimír Morávek. Všechny pozval na oběd a pak šli všichni ještě na generálku, kde Kokorský ukočíroval jednu nevěru, dvě návštěvy ze záhrobí, 5 nepovedených úmrtí a několik géniů. Zítra veřejná generálka v Mozartově sálu! 





08.04.2014 - Úterý
1404-DHNP_MÁJ-ALLES-výzva.jpg

Pište, pište a své básně posílejte na email laskavbrne@gmail.com do 28. 4.





07.04.2014 - Pondělí

Na zkoušku dorazil Králíček, tomu je dvanáct let, a Králík, ten je z Valašska a kdysi býval sklářem. Podle toho se poznalo, že se začal zkoušet Fuks v režii Pitínského. Ještě v 9 hodin ráno se dopisoval scénář, Katka rvala stránky Oščatkovi z ruky a hned je kopírovala, aby hervi vůbec měli co číst. Přitom si ale pochvalovala, že takhle nějak to bývalo na Provázku kdysi! Večer generálka Moc arta, už ve světlech, zato s několika novými texty. Tentokrát se tedy nové texty pro změnu dopisují 3 dny před premiérou. Je to hukot. Respektive strašná mela - řekl Morávek.





06.04.2014 - Neděle

Nejnabitější neděle, co si jen umíte představit. Proběhly hned dvě technické zkoučky na Moc Arta-  takto druhý  díl projektu Géniové a podvodníci. napřed v Mozartově sále v Redutě- ten sál jim půjčilo ředitelství Národního, zařídil to Bernášek- když dva malí Mozartové každý na jeden klavír hrál  Lacrimosu, do toho Mozart díval se z koláže Martina Kaisera a díval se z koláže Martina Ondrúše a Kvíčalova červená  svíjela  se v poryvech  touhy, málem to jenomu urvalo hlavu. A pak to v sedm skončilo a oni celý ten cirkus sbalili, přestěhovali na Provázek- tam to začalo ještě jednou- oodznova. Vojta Vinopal křičel na Morávka ať nekřičí, Jára Rozinka se snažil vycucat z prstu dva  štychaře, Martin Ondrúš zažíval trumf a Anička Duchaňová napsala SMS, že  si  je vědoma všeho.  Petrov už hraje taky, pyrotechnické efekty přetékají do plenéru města a  reflektory jsou  už i v posilovně. Když to před půlnocí  všecko skončilo, chtělo se  jednomu létat





05.04.2014 - Sobota

Severní točnu dobyla polární výprava vedená Čechem Karlem Němcem. Bylo otevřeno Letiště Praha-Ruzyně. Karel IV. byl v Římě korunován římským císařem. Narodil se Vítězslav Hálek a Gregory Peck, zemřeli Karel Zeman, František Kožík, Kurt Cobain a Čankajšek. Byl vyhlášen Košický vládní program. To všechno se stalo 5. dubna. Na Provázku se uskutečnilo šesté představení Amadea. Pětihvězdičkové!

lucien.





04.04.2014 - Pátek

Dnes poprvé projeli Moc Arta-  a byl to hukot veliký. Dalibor Buš byl král, Milan Uhde plakal  hořké slzy,  Robert Mikluš začal koketovat s chlastem  a Miloš Štědroň v roli Salieriho překonal všechna očekávání. Monika Matoušková vyplivla špunt a stala se z ní HEREČKA.





03.04.2014 - Čtvrtek

 

Byl pozdní večer

první MÁJ ALLES

 

Karlu Hynku Máchovi a lásce v Brně na počest

ať si každý přečte, čím ho srdce bolí.

 

U příležitosti Brněnského Majálesu pořádají Divadlo Husa na provázku a Nakladatelství Větrné Mlýny v Havlově uličce milostně-literární a literárně-milostné odpoledne. Sejdou se vinaři, čajaři a pivaři a taky všemožní milenci a kumštýři. Všichni  budou číst o lásce a Brně a touze a duši. A hudba bude hrát a divadlo bude - ve venkovní premiéře představí se opera Miloše Štědroně a Milana Uhdeho  MOC ART, příběh o prožitku lásky, již Wolfgang Amadeus zažil v Brně, a co z toho pak všecko bylo - za nehoráznou polízanici....

Tedy - všechny ty zamilované, milované i nemilované Brňany s talentem i bez něho vyzýváme, aby se na chvíli zastavili a uvěřili v básnické slovo - napsali každý svou prvomájovou báseň. A aby nám ji poslali na Provázek. A my to pak na prvního máje všechno přečtem - něco v žánru autorského, něco v žánru scénického čtení. A bigbít bude a Jan Budař u klavíru a taky ti básníci, tzv. profesionálové,  něco napíšou a přijdou zarecitovat. A my pak budeme milovat a číst a poslouchat a dívat se do nebe a pít až do rána....Inu - vezmi svoji lásku do Divadla na provázku! Teď tedy do Havlovy uličky - úplně  konkrétně.





02.04.2014 - Středa

Včera tekla krev, v P-Š-T se řezalo a štípalo a krátilo a dnes to naservírujeme divákům na zlatém podnose. Dopoledne se ale zkoušel Moc art. Morávek zjistil, že epizoda s Mozartovým průjmem v Brně není žert, ale skutečná událost. Poprvé se zkusili hasičáky - budou-li herci pokračovat s takovým gustem s hašením, můžeme brzy propustit všechny hasiče. Kancelář už žije Francií. Pitínský čte furt dokola Fukse, všude prý budou myši, myši, myši. Oščatka už trénuje - chytil dnes krysu, která mu spadla v zahradě do jímky.





01.04.2014 - Úterý

Petrželková všechny vyvedla aprílem. Ustřihla PŠT v pase o dvanáct cm, zkrátila nohavice o patnáct, do výstřihu pořídila vsadku. Celé to spíchli během noční zkoušky. Protože jim to všem moc slušelo, koupila nakonec každému panáka. Holendovi dva. Jebavé taky. Apríl prý vznikl z přetlaku ze smutné zimy a v očekávání veselejšího jara. Uvidíme, co na to zítra diváci!

lucien.





31.03.2014 - Pondělí

Do divadla přišel nový manželský pár. Tereza a Antonio Salieri. Jsou mrtví skoro 200 let, ale moc jim to sluší. Antonio vypadá jako Miloš Štědroň a Tereza jako Monika Matoušková. Spolu s nimi se na zkušebně objevily ještě tři zlaté koule. Jedno z dětí si koulii nasadilo na hlavu, načež začalo hrát na klavír pozpátku a v každé druhé větě říkalo hovno. To nás čekají pěkné věci!





30.03.2014 - Neděle

Přijeli holubáři a vypustili holuby. Sto holubů na počest Bohumila Hrabala. A bylo to jako mše za velkého českého spisovatele. A lidi stáli na terase divadla a stáli dole pod Petrovem a hleděli k nebi, kde se třepotali holubi - poslové Boží. Odpoledne pak jsme promítali nový dokument Olivera Maliny Morgensterna s názvem Bohumil Hrabala "Takže se stalo, že..." a diváci tím dokumentem byli tak vzníceni, že si vyžádali ještě přídavek, dokument Olgy Sommerové, takže se promítalo v tahu sto třicet minut - oběma tvůrcům děkujeme! A jako tečka: Rozvzpomínání na konec. Nejkrásnější na tom vše je... že Bohumil Hrabal žije-





29.03.2014 - Sobota

Všechny noviby referují o tom, co včera vyvedli v Židenicích- Hrabalovi na počest.

Soňa Kalužová je už trochu  bledá. Včera bylo počůrání. zítra budou holubi.

Zkoordinovat sto holubů- to by  ještě mohl být oříšek!

Vladimír Morávek už zase něco  napsal Milanu Kunderovi.





28.03.2014 - Pátek

Dnes se to stalo. Teda před sto lety. Narodil se Bohumil Hrabal. Sešli jsme se hned ráno u jeho rodného domu v Židenicích č.p. 47, jurodivá harmonikářka od radosti vylezla na náklaďák a dvě hodiny bez přestávky hrála, studenti popsali Hrabalovými texty 3 kilometry asfaltu, Oslzlý si vzal klobouk a krásně řečnil, nejhezčeji u dvou kentaurů, které jsme nakrmili poezií, chlazené plzeňské pivo se tahalo z kastlo, Hauser s Hajdylou se v těch ulicích stali zase Dítětem, Hajdyla kvůli tomu přijel dokonce až z Kladna. Pak se šlo ještě do hospody U Malchrů, kde všem uvařili hovězí guláš. Morávek s Krobotem debatovali nad tím, co Hrabal myslel tím, když napsal: Když nejde vo život, de vo hovno. Když jde vo život, tak vo co de? Bejt frajer do poslední chvíle... Dlouho do noci se pak zapíjelo Rozvzpomínání, co se na Provázku hraje už 29 let a Hloužková byla něžná, Jebavá barbarská a všichni se omráčení jarem propili do hlučné samoty. ZÍTRA FESTIVAL POKRAČUJE!!!





27.03.2014 - Čtvrtek

„Buďte na lidi hodný, nebo vám nepůjdou na pohřeb“. Vzkazuje Bohumil Hrabal v předvečer svých stých narozenin. Morávek na to konto chválil zvukaře Špačka a políbil Štefanovou. Yildizová objala Bernáška. Hloužková s Maláčovou šly na kafe. Láry všem koupil ameriky. Sýkora nezabil Jelínka. Machačová hladila začínající adepty herectví. Nagyová dala volňáska na Amadea Holendově pratetě z druhého kolena. Oslzlý všem přidal na výplatě. Němečková ve Slávii objednala Petrželkové lososa. Na fermanu visí Rozpomínání. Samota.

lucien.





26.03.2014 - Středa

 

Někdo nasprayoval na zeď Uličky Václava Havla nápis Miluju to tady- Václav Klaus.

Zkouška na MocArta byla výživná jak kontejner kojenecké výživy. Lenka Zářická by

mohla vyprávět...juj!





25.03.2014 - Úterý

 

V jednu měli oběd v Domě umění. na počest  Bohumila Hrabala.

Začly tím ty všecky oslavy. Byla tam Soňa a Alžběta a Eva 

a Morávek a Petr Oslzlý a  paní  ředitelka Petišková

Naplánovali  pak s ní, že přivezou Yoko Ono do Brna. To při příležitosti

výstavy, co bude  nejspíš  mít v Domě umění-   až bude nějaké výroční představení Mrtvého

Brouka-   což bude takové to představení, co v něm Dalibor Buš pohovoří o nejtajnějších

úzkostech Johna Lennona.

Večer pak  byly Lásky ve Svitavách. Na konci  by  se  láska ve vzduchu dala krájet.

 

 





24.03.2014 - Pondělí

Zkouška na Moc arta výživná jako sunar a flák hovězího. Tereza Marečková zpívala do takových výšek, až se jí spustila krev z nosu. Morávek dal hercům připomínku, aby byli fascinovaní tím, co tam bylo. Jako příklad dal: Byl tam šedý papoušek! Telefonoval Pitínský - mluvil o pětipatrovém lešení. Že by ho možná chtěl do Myší. Oslzlý na kolegiu CED sdělil, že nás pochválili z magistrátu - po předložení výroční právy nás pochválili za mimořádně úspěšný rok. Večer ještě Jiří Kniha hledá náhradu jako mozartovský speciál: poprvé jsme tam zahráli ukázku z Moc arta, do toho řádil Big Beatles jako urvaný ze řetězu...





23.03.2014 - Neděle

Napsal nám Roman Švejda. Byl včera na Amadeovi:

Byl jsem zvědavý, jak si s takovým kamenným kusem poradí experimentální divadlo a vyšli jste z toho se ctí. Všechno mě bavilo - herci, kostýmy, výprava byla výborná (rokokově rozmařilé vetešnictví před krachem, pudru tolik, že by se dal jíst jako kaše, odevšad trčelo divadlo - když se herci plazí po reflektorech nebo císař odchází únikovým východem - to jsem najednou uviděl tu Vídeň prolezlou intrikama a jak tam ten Mozart nepasuje a neví si s tím rady a oni si neví rady s ním). Hudba výborná - člověk jde na Mozarta a čeká, že uslyší motivy, které se právě probírají na scéně a ono pořád visí ve vzduchu to requiem a nedá se mu uniknout. To je pochopitelně zlotřilé, ale funguje to skvěle. Sedět tři hodiny na tvrdé židli se nedá jen tak, k tomu je zapotřebí důvod.

Toš gratuluju všem (i tomu Schafferovi, protože je to dobře napsané - je to jistě fikce o Salierim, ale jasné je, že nelze prodat duši, abych mohl lépe velebit Boha a už vůbec ne Boha zašlapat do země pro ten samý účel. To nedává smysl. To je jen zástěrka zoufalého vzteku nad svou nedostatečností).

P.S.

Zítra je třetí díl projektu Géniové a podvodníci- mimořádné vydání improvizačního občasníku Jiří Kniha hledá náhradu. Tentokrát to celé bude o Mozartovi. A o Morávkovi, o Uhdem a o Štědroňovi.  A o Kateřině Miklínové. Těšte se !





1-100 | 101-200 | 201-300 | 301-400 | 401-500 | 501-600 | 601-700 | 701-800 | Vše