Historie

1967

Na podzim zahajuje aktivitu sdružení Husa na provázku jako amatérská skupina profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol a mladých tvůrců jiných profesí. Jádro skupiny tvoří posluchači režie Janáčkovy akademie a posluchači téhož ročníku herectví, mladí literáti, filozofové, skladatelé, hudebníci,... Jako symbolické umělecké východisko byla přijata předmluva knihy šesti libret Jiřího Mahena, podle níž se sdružení i pojmenovalo. Prvním uměleckým vedoucím byl divadelní pedagog a dramaturg Bořivoj Srba.

1968

Záštitu nad vznikajícím souborem převzal brněnský Dům umění a především jeho ředitel - básník Adolf Kroupa. Skupina začíná působit v prázdném prostoru výstavního sálu, tzv. Procházkově síni. V březnu zde uvádí svá první veřejná představení Panta Rei podle Milana Uhdeho a Šibeniční písně Ch. Morgensterna.

1969

Sdružení bylo po striktním cenzurním zásahu přejmenováno nuceně na Divadlo na provázku. Tento název však evokoval ve stávající společenské situaci řadu symbolických významů a skupina jej postupně plně přijala. Byl vypracován první náčrt vlastního divadelního prostoru. V následujících dvaceti letech vzniklo dalších jedenáct náčrtů, studií a projektů vlastního divadelního prostoru, lokalizovaných na různá místa v Brně.

1970

Na jaře byli v režii Evy Tálské uvedeni Vyvolávači od Josefa Berga a kreace pro herce a loutku Smrt na texty Charlese Baudelaira. Vyvolávači měli premiéru v dubnu na festivalu Expozice experimentální hudby v rozhlasovém nahrávacím studiu Dukla v areálu brněnského Stadionu. Později byli v Procházkově síni uváděni společně se Smrtí. Inscenace režiséra Petra Scherhaufera Meziřeči podle Ivana Vyskočila a Dvou buchů a tří šuchů od Ivana Palkoviče byly v době rekonstrukce Domu umění uváděny v loutkovém divadle Radost. Bořivoj Srba ustupuje záměrně z vedení divadla, aby poté, co na něj začíná perzekutivně dopadat normalizační proces, nebránil dalším jednáním o profesionalizaci. I nadále však zůstává v pravidelném pracovním kontaktu s trojicí režisérů.

1971

Skupina v předchozích i v tomto roce pokračuje v pokusech o pravidelná hraní, realizovaná vždy v kratších časových úsecích v délce dvou či tří týdnů. Pro prostor renesančního dvora Domu pánů z Kunštátu (druhé budovy Domu umění) byla v režii Zdeňka Pospíšila vytvořena inscenace Příběhy Dona Quijota. Stále ještě v divadle Radost se odehrála premiéra montáže vězeňských dopisů z období fašismu Láska pod guilotinou.

1972

Od 1.1. bylo divadlo profesionalizováno jako divadelní oddělení brněnského Domu umění. Byla ustavena menší otevřená profesionální skupina (sestavená většinou z dřívějších členů) doplňovaná velkým počtem externích spolupracovníků.

1973

Poprvé bylo uskutečněno Divadlo na provázku - Divadlo v pohybu - paradivadelní a festivalová akce (v zahradě Moravského muzea v Brně). Od konce roku jsou všechna představení zcela vyprodána.

1974

Vrcholí první fáze tvorby Divadla na provázku. Skupina si vytváří umělecky silný a tvarově nezaměnitelný repertoár a začíná plánovitě rozšiřovat své pole působnosti do ""různých stran"". Od počátku tohoto roku jsou všechna představení divadla vyprodána nejen v Brně, ale postupně i v jiných městech republiky. Na přelomu února a března divadlo poprvé vystupuje v zahraničí v polské Wroclawi s inscenacemi Chceme žít, Strašidýlka a Theatrum anatomicum. Po velké sérii improvizací, studií a etud podnikaných celým souborem podle původních scénářů v přepisu Miloše Pospíšila vzniká inscenace Commedia dell'arte. Režisér Peter Scherhaufer vypracoval model improvizované skladby jednotlivých představení, pro něž obecenstvo losovalo vždy tři z šesti možných scénářů. Premiérou této inscenace se definitivně završuje divácký triumf souboru. Commedia dell'arte se v příštích patnácti letech stane jednou z mezinárodně nejúspěšnějších inscenací Divadla na provázku uváděnou na velké řadě evropských divadelních festivalů a na zahraničních turné.

Od začátku sezony 1974/75 se stává podle nově dohodnutého principu demokratické výměny uměleckým vedoucím Peter Scherhaufer. Do souboru přicházejí Pavel Zatloukal a František Kocourek, jako propagační výtvarnice nastupuje Uljana Studená. V závěru sezony je v listopadu uvedena Profesionální žena, pro niž poprvé pod jménem Zdeňka Pospíšila píše scénář zakázaný dramatik Milan Uhde. V hlavní roli zde na profesionálním jevišti debutuje Dagmar Veškrnová. Před Vánocemi se ještě odehrála premiéra scénického přepisu Bulgakovova Divadelního románu, v němž v rolích odpovídajících jejich profesím vystupují téměř všichni členové divadla. Do souboru se v ní takto po roční vojenské službě vrací dramaturg Petr Oslzlý.

1975

Při Divadle na provázku bylo založeno amatérské Dětské studio řízené profesionálním uměleckým, pedagogickým a inscenačním programem. Na jaře se odehrála s velkým úspěchem první prezentace tvorby divadla v Praze. Její každoroční pokračování vytvářelo Divadlu na provázku v Praze velké divadelní zázemí, stejně jako vystoupení v jiných městech republiky. Divadlo na provázku získává postupně celostátní popularitu. ""Provázek"" (tak znělo a dodnes se užívá lidové označení) se poprvé zúčastnil velkého mezinárodního divadelního festivalu: Světového divadelního festivalu v Nancy. Vystoupení mělo velký ohlas a přineslo divadlu velkou řadu pozvání do zahraničí. Začíná vstup Divadla na provázku do mezinárodního hnutí alternativních divadel.

1976

Od počátku sezony 1976/77 se podle principu demokratické výměny stává uměleckým vedoucím Petr Oslzlý. Z velké řady pozvání, které Divadlo na provázku po úspěšném vystoupení v Nancy dostává z celé Evropy i odjinud, je po obtížných diskusích s nadřízenými orgány povolen jediný zájezd do Itálie. Divadlu na provázku se však podaří propojit několik italských pozvání, takže se soubor s inscenacemi Commedia dell'arte a Am a Ea účastní festivalů Confronti teatrali v Milánu a Incontroazzione v Palermu na Sicílii. V Milánu v Centro per Ricerca il Teatro soubor navíc poprvé na mezinárodním poli představuje také své metody hereckých cvičení formou praktické dílny. V brněnském studiu Českého rozhlasu byla natočena stereofonní nahrávka rozhlasové podoby inscenace Balada pro banditu.

1977

Na základě ""normalizačního"" restriktivního divadelního zákona byla administrativně ukončena činnost divadla pod Domem umění a soubor byl převeden od 1.1.1978 do svazku Státního divadla v Brně, Dům umění však zůstává jeho sídlem.

1978

Divadlo na provázku vytváří spolu s dalšími evropskými divadly velký mezinárodní divadelní projekt Společně - Labyrint světa a ráj srdce realizovaný po několikaleté přípravě v roce 1983 na Festivalu bláznů v Kodani.

1979

V červnu měla premiéru ""diskotéková"" scénická variace na námět slavného Dumasova románu Dáma s kaméliemi ‘79. V inscenaci vystupuje brněnská alternativní ""pophvězda"" Rudi Kovanda. V listopadu se Divadlu na provázku podaří po sérii tajných domluv uskutečňovaných většinou přes Lodž vycestovat na 1. mezinárodní setkání nezávislých divadel (1st International Meeting of Independent Theatre) do Stockholmu, kde se vedle představení Commedie dell'arte a Svatby uskuteční především západoevropská premiéra Vesny národů - Wiosny ludów a další z mezinárodních dílen, v nichž soubor v prostorách stockholmského muzea moderního umění demonstruje své herecké a inscenační metody. Divadlo na provázku se ve Stockholmu stává tajným členem Mezinárodní federace nezávislých alternativních divadel IFIT (The International Federation of Independent Theatres).

1980

Divadlo poprvé vystoupilo na největším světovém divadelním festivalu Divadle národů, který se odehrál jako Festival bláznů v Amsterodamu a dalších evropských městech. Na tomto festivalu v dalších letech divadlo vystoupilo ještě dvakrát.

1981

V únoru vystoupilo Divadlo na provázku s inscenací Svatba na festivalu Brecht Tage ve východní polovině Berlína. Neortodoxní inscenační pojetí vyvolává velké diskuse odborníků, ""strážců"" Brechtova odkazu, a frenetické sympatie mladých německých divadelníků i festivalového publika. Pokračují pokusy o postavení či adaptaci nové divadelní budovy, jejíž charakter by odpovídal inscenační práci s variabilním prostorem, která je jedním ze základních rysů poetiky Divadla na provázku. Architekt J. Pala z ateliéru SURPMO vypracovává další studii divadelní budovy Divadla na provázku jako dostavby Domu umění. Filmové studio Barrandov natáčí filmovou verzi inscenace Poslední leč opět v režii Vladimíra Síse.

1982

Po několika letech, kdy byl tento inscenační projekt pravidelně vyškrtáván z dramaturgického plánu, se podařilo realizovat jevištní kreaci vytvořenou na verše Edwarda Leara nazvanou Příběhy dlouhého nosu. Antonín Přidal překládá pro potřeby tohoto projektu téměř celé Learovo básnické dílo, jehož část je pak v návaznosti na fakt, že se podařilo prosadit divadelní inscenaci z Learových veršů, poprvé vydána i knižně v nakladatelství Odeon. Příběhy dlouhého nosu završily dramaturgickou řadu ""králů nonsensu"" Morgensterna, Carrolla a Leara - jedinečnou trilogii inscenací Evy Tálské.

V měsíci září se odehrála opět v tzv. Biskupské zahradě Moravského muzea na Zelném trhu v Brně festivalová akce Divadlo v pohybu II. Divadlo na provázku zde prezentovalo v jeden a dvaceti dnech stejný počet svých inscenací. Akce byla koncipována a tvarována jako jakýsi ""karneval umění"", místně i po smyslu propojený s prostředím sousedního velkého tržiště. V průběhu roku televize natáčí v rotundě pavilonu A na brněnském výstavišti záznam inscenace Svatba a v studiu Netopýr klauniádu Pépe. Divadlo na provázku se zúčastnilo v červnu v Sofii podruhé světového festivalu Divadlo národů, opět s inscenací Commedia dell'arte. Po velkém úspěchu sehrálo představení na muzejním náměstí před více než sedmdesáti tisíci lidmi. Po delších přípravných diskusích byly vypracovány další studie projektů budov pro Divadlo na provázku. Vrcholným projevem těchto snah jsou studie urbanistické úpravy Františkánského (tzv. Římského) náměstí, jehož středobodem architektonickým i programovým měla být stavba nové budovy Divadla na provázku.

1983

V první polovině roku vrcholí v průběhu pracovních schůzek v Kodani, Lodži a Brně několikaletá, často velmi komplikovaně uskutečňovaná práce tvůrčího týmu připravujícího mezinárodní projekt Together - Společně. V týmu, v němž se v průběhu práce scházejí zástupci řady divadelních skupin různých zemí Evropy, zastupují od počátku Divadlo na provázku P. Oslzlý a P. Scherhaufer. V březnu se odehrála premiéra další Polívkovy autorské inscenace Šašek a královna, v níž poprvé hraje v Divadle na provázku Chantal Poullain. Na počátku června se po značných cenzurních obtížích a pokusech administrativně zastavit proces zkoušek uskutečnila premiéra hry Ludvíka Kundery na motivy Jana Amose Komenského nazvaná Labyrint světa a Lusthauz srdce. Divadlo na provázku tak inscenuje hru, která na počátku sedmdesátých let vyhrála v soutěži vypsané Národním divadlem v Praze. Dramaturgie naší "první" činohry, která byla v období normalizace loajální s komunistickým tabuizováním Ludvíka Kundery, na ni však rezignovala a nikdy ji nenastudovala.

1984

Od konce roku 1983 autorský tým M. Štědroň, L. Kundera, P. Oslzlý a P. Scherhaufer připravuje projekt tzv. "nové opery" na téma francouzské revoluce a životního modelu jejího několikanásobného ministra a tvůrce moderní tajné policie Josefa Fouché. Premiéra se uskutečnila v květnu pod názvem Chameleon. V červnu realizuje soubor Divadla na provázku v režii a dle scénáře Evy Tálské prvá "představení" akčního dětského divadla Svolávám všechny skřítky! Královna. V této kreaci jde o naprosto nejdůslednější smazání hranice mezi diváky a herci, neboť dětští diváci jsou zároveň skupinou skřítků fyzicky i vnitřně zapojených do pohádkové scénické akce. Inscenace okamžitě poutá pozornost dětských psychologů. Na konci září měla premiéru scénická kreace na text básně Jaroslava Seiferta Píseň o Viktorce. V programu byl uveřejněn celý text doposud téměř nepublikované básnické skladby. Inscenace, která přiváděla poprvé v této podobě Seiferta na českou divadelní scénu, nevědomky aktuálně předznamenala udělení Nobelovy ceny velkému básníkovi, jehož se normalizační režim snažil zatlačit do stínu.

1985

V evropské urbanistické soutěži zvítězil projekt divadelního areálu pro Divadlo na provázku, který jeho autor arch. Masák situoval na "Římské náměstí" v Brně. Brněnská komunistická administrativa však zakázala jeho realizaci. V témže roce vznikají první studie projektu arch. Václava Králíčka situovaného na Zelný trh a Petrskou ulici. Po mnoha těžkostech se v září podařilo položit symbolický základní kámen nového divadelního komplexu.

1986

V tomto roce byly realizovány mimořádně pouze dvě inscenace. V obou případech však šlo o velké inscenační projekty, které mohly být dovedeny do scénické podoby až po dlouhodobé a náročné přípravě. V květnu byla poprvé uvedena scénická kreace na básnickou skladbu Danta Alighieriho Božská komedie. Tento titul se objevuje v naprosto prvních náčrtech možné dramaturgie Husy na provázku. Divadlo a režisérka Eva Tálská k němu dozrály a dospěly až téměř po dvaceti letech. V listopadu pak došel k premiéře další hudebně scénický projekt, autorský experiment skladatelů Leoše Faltuse a Miloše Štědroně a libretistů Petra Oslzlého a Petra Scherhaufera, označený jako "nový tanec" a nesoucí název Balet Makábr aneb Hommage `a B. B. Brechtův Zadržitelný vzestup a pád Artura Uie se pro tvůrce stal modelem scénické vize o totalitní zvůli. Ludvík Kundera, inspirován touto vizí, zachytil její podobu formou rozlehlé básnické skladby uveřejněné v programu k inscenaci. Od začátku roku vznikají první studie již jedenáctého pokusu o projekt divadelní budovy a prostoru pro Divadlo na provázku, odpovídající jeho poetice a variabilním inscenačním formám. Na nové projektové studii začíná pracovat, opět v těsné spolupráci s tvůrci Divadla na provázku, architekt Václav Králíček (spolupracovník M. Masáka na předchozím zamítnutém projektu). Studie je situována na Zelný trh a Petrskou ulici jako rekonstrukce a dostavba městského barokního paláce tzv. Domu pánů z Fanalu.

1987

Divadlo na provázku dospělo první ze skupiny zainteresovaných studiových divadel k inscenačnímu výsledku ve společném projektu na téma Karel Sabina - problém konfidentství a zrady intelektuála. Na konci ledna má premiéru inscenace Prodaný a prodaná, jejíž text s použitím předchozích podrobných dramaturgicko-režijních analýz a z nich vyplývající koncepce společně navržené P. Oslzlým a P. Scherhauferem napsal (skryt tentokrát pod jejich jména) opět dramatik Milan Uhde. V dubnu následovala premiéra pohybově dramatické inscenace Boleslava Polívky Seance, duchařské a snové kreace na motivy ze života slavného francouzského mima českého původu Jana Kašpara Debureaua. V květnu měl premiéru scénický přepis povídek Julia Zeyera Obnovené obrazy. V neděli 7. června byla ve sportovním areálu na Vodově ulici v Brně realizována poprvé třináctihodinová kulturní akce Všichni za jeden provázek na podporu stavby nového divadelního komplexu. V září je na terasách Kapucínských zahrad pod katedrálou sv. Petra a Pavla v Brně realizováno přes zákaz úřadů Divadlo v pohybu III. Poprvé je otevřeně označeno jako mezinárodní festivalová akce (i předchozí dvě realizace tohoto festivalu měly vždy tajné zahraniční účastníky).

1988

K sedmdesátému výročí vzniku svobodného státu vytvořilo Divadlo na provázku spolu s HaDivadlem prvé číslo scénického časopisu Rozrazil 1/88 (o demokracii), jehož první část napsal pro divadlo Václav Havel.

1989

Divadlo na provázku se zúčastnilo spolu s Compagnie du Hasard, polským Teatrem 8 dnia, argentinsko-italskou skupinou Teatro Nucleo, skupinou Licedei z Leningradu a dalšími divadelními skupinami cestujícího divadelního festivalu Mir Caravane. Festival putoval od května do září z Ruska přes Polsko, Československo, Německo a Švýcarsko do Francie a při červencové zastávce v Praze se zapojil do vlny občanských protestů proti sílícímu útlaku totalitního režimu. V listopadu 1989 Divadlo na provázku společně s HaDivadlem zahájilo jako první stávku divadel v Československu, která spolu se stávkou studentů otevřela "nekrvavou revoluci". Završilo tak svůj umělecký a občanský program divadla jako formy boje proti komunistické totalitě, divadla jako cesty k demokracii, který se rodil v rostoucím útlaku první poloviny sedmdesátých let.

1990

Hned na počátku roku divadlo vrací cenzurou zakázané slovo Husa do svého názvu a přejmenovává se na Divadlo Husa na provázku. Bezprostředně také začíná spolu s HaDivadlem realizovat program Centra experimentálního divadla. Od roku 199O se sice ne bez obtíží, ale s plnou dynamikou rozvíjí realizace stavby areálu Divadla Husa na provázku.

1991

V dubnu je poprvé uvedena inscenace Katynka z Heilbronnu neboli Zkouška ohněm. Eva Tálská upravila a inscenovala hru Heinricha von Kleista, která se objevuje již v prvních dramaturgických výhledech Husy na provázku načrtnutých v roce 1968. Dramaturgem inscenace je Bořivoj Srba, který se takto veřejně vrací k dramaturgické spolupráci s Divadlem Husa na provázku (s nímž však nikdy nepřestal být v těsnějším či volnějším skrytém kontaktu). V posledních květnových dnech se odehrávají premiérová představení inscenačního projektu Cvičení stylu, který Peter Scherhaufer koncipoval s použitím stejnojmenné knihy Raymonda Queneaua pro dámskou část hereckého souboru: Alenu Ambrovou, Ditu Kaplanovou, Ivanu Hloužkovou, Irenu Žáčkovou, s nimiž v počátku hrají také manažerka Gita Fuchsová a Eva Vidlařová (která ke konci roku odchází ze svého postu tajemnice).

Od 28. května do 24. června je realizována první etapa mezinárodního kulturního a divadelního projektu Cesta do Delf 1, jehož idea se zrodila v Brně v roce 1984. Divadlo Husa na provázku, Teatr 77, Den Bla Hest, německé skupiny Kammertheater a Freiraum Theater Ensemble, Ruto Killakund z Estonska, švýcarský Le Theatre du Lien, skupina Arvisura z Budapešti, švédský Moderna Nall Balletten a další vytvořili společnou kreaci nazvanou Evropa! Evropa!. Svou evropskou cestu s touto inscenací-událostí zahajují její premiérou po poslední etapě společné přípravy v dánském Arhusu. Poté ji toto mezinárodní divadelní seskupení uvádí v průběhu celého června v Neubrandenburgu v Německu, dále v Brně, kde se připojuje i HaDivadlo a neDětské studio. Představení-událost Evropa! Evropa! je zde realizována v prostoru kolem katedrály sv. Petra a Pavla, ve vstupu do Kapucínských zahrad, na Petrské ulici, v Domě pánů z Fanalu a v rozestavěném prostoru divadelní budovy nového areálu Divadla Husa na provázku. Uskutečnilo se tak historicky první a zároveň unikátní představení v těchto divadelních prostorách, jež byly v oné chvíli ještě zčásti nezakrytým kovovým skeletem.

1992

Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo se vyvazují ze svazku Zemského divadla v Brně. Od prvého ledna počíná existovat jako tzv. právní subjekt Centrum experimentálního divadla - nová kulturní instituce alternativního typu zřizovaná městem Brnem. Centrum, jehož myšlenka byla nejprve v létě 1986 tvarována jako model dramaturgie pro nový areál Divadla Husa na provázku a jehož organizační podobu připravovaly od roku 1987 společně Divadlo na provázku a HaDivadlo, počalo od začátku roku provozovat obě divadla, která však zůstávají samostatnými tvůrčími subjekty. V sobotu 11. ledna je mnohahodinovou akcí nazvanou Otevření dveří zahájen provoz v dokončené, i když vnitřním zařízením doposud nevybavené budově Domu pánů z Fanalu - rekonstruovaném barokním městském paláci na Zelném trhu, který tvoří první část nového areálu Divadla Husa na provázku. Dne 17. ledna ve sklepní scéně Domu pánů z Fanalu začíná premiérou Örkényho Slavnosti růží série komorních inscenací, kterými se počíná naplňovat nejen tento divadelní prostor vytvořený z gotického sklepa, ale iniciuje se jimi v jakémsi ""předkole"" celá příští aktivita Divadla Husa na provázku v novém areálu. Bohatá inscenační tvorba tohoto roku však naplňuje i prostor Procházkovy síně v Domě umění.

1993

5. září je otevřen nový areál Divadla Husa na provázku a Centra experimentálního divadla na Zelném trhu a Petrské ulici a tímto dnem je také zahájen Mezinárodní divadelní a kulturní festival Divadlo v pohybu (IV) - Brno 93. Rozloučení s Domem umění se uskutečnilo 29. a 30. 5. divadelní inscenací-happeningem nazvané Posledních 24 hodin – bál vzpomínek. Jednalo se o nejdelší divadelní produkci nejen v dosavadní aktivitě Divadla Husa na provázku, ale nesporně i v historii českého divadla. Akce se odehrála v Procházkově síni Domu umění od 4.51 hod. ráno 29. 5. do 4.52 hod. druhého dne a byla oceněna divadelní Cenou českých knihkupců a Literárních novin. Divadlo dále rozvíjí svůj program jednak tvorbou nových inscenací a jednak svým podílem na uskutečňování akcí PROJEKTU CED.

1994

Na vyzvání výstavy Evropa, Evropa pořádané v bonnské Kunsthalle a rozhlasového hudebního dramaturga Detlefa Gojowy je nastudována Scherhauferova scénická kompozice tří samostatných děl nazvaná Omyly slečny smrti. První část tvořili Vyvolávači na text Josefa Berga a hudbu Aloise Piňose, druhou Justýna (libreto i hudba M. Štědroň) a třetí pak jednoaktová hra Chyba slečny smrti Velemira Chlebnikova a skladatele Vincenta Lourié. Inscenace byla hlavním divadelním programem akce Evropa, Evropa... a byla natočena rozhlasovým studiem Westdeutsche Rundfunk. Exkluzivní mezinárodní prezentace tvorby Divadla Husa na provázku pokračují v říjnu uvedením inscenace Katynka Heilbronnská na kleistovském festivalu ve Frankfurtu nad Odrou a v průběhu roku třemi zájezdy s inscenací Justýna do Německa, USA a Portugalska.

V únoru se poprvé Divadlo Husa na provázku stává spolupořadatelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání - Encounter Brno ‘94 spolu s divadelní fakultou JAMU a městem Brnem. Ve velkém sále vystupují školy z Holandska, Polska, Dánska, Anglie a z Prahy. V rámci Projektu CED se uskutečňuje řada hudebních, divadelních, literárních i kulturně společenských vystoupení – v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim se v prostorách divadla odehrává Expozice nové hudby. Poprvé jsou zde také v říjnu vyhlašovány ceny mezinárodní soutěže Evropský fejeton pořádané Obcí moravskoslezských spisovatelů. Večerem Bosny a Hercegoviny a multikulturním programem One World pokračuje program humanitární pomoci a solidarity, který Centrum experimentálního divadla a Divadlo Husa na provázku rozvíjejí od minulého roku. V listopadu vystupuje ve velkém sále Divadla Husa na provázku za enormního zájmu diváků tradiční japonské divadlo Awaji a v prosinci pokračuje druhou částí Post Scriptum ‘94, v němž vystupuje mimo jiné Do Theatre ze St. Petěrburgu a Leen Theatro, rusko-česká skupina žijící v Praze.

1995

Každoroční anketou českých kritiků byla inscenace Evy Tálské Šibeniční písně nominována jako jeden ze dvou nejvážnějších kandidátů na Cenu Alfréda Radoka za nejúspěšnější inscenaci roku 1994. Ke spolupráci divadlo počalo zvát režiséry ze zahraničí. Inscenaci Vzhůru do Pekla podle G.Vicenta a F.Pessoy nastudoval český básník a portugalský divadelník František Listopad. V tomto roce se uskutečnilo šest zájezdů a s nimi spojených vystoupení na významných kulturních akcích v zahraničí: inscenace Justýna byla představena na Knižním veletrhu v Lipsku, v březnu divadlo vystoupilo s Labyrintem světa v Berlíně při příležitosti otevření Komenského zahrady ve čtvrti Neuköln. Shakespearománie I byla uvedena v rámci Kulturního léta v Bad Kissingenu, s Tanečními hodinami divadlo vystoupilo na Festivalu mladých v polském Sanoku.

V září se divadlo zúčastnilo Mezinárodního festivalu experimentálních divadel v egyptské Káhiře, který je nejvýznamnější akcí svého druhu v arabském světě. V atriovém divadle káhirské opery byla uvedena dvě představení první části Shakespearománie I - Veličenstva Blázni.

V rámci projektu CED se na konci ledna v Divadle Husa na provázku uskutečnila dílna a představení varianty inscenace Den je ráno poledne a večer Petra Schumanna, tvůrce divadla The Bread and Puppet, dvakrát v parteru alžbětinské scény vystoupil největší mistr tance butó Mina Tanaka z Japonska. V únoru se opět konal mezinárodní festival divadelních škol Setkání - Encounter Brno ’95. V říjnu v rámci tzv. Dnů ruské kultury byla v sérii představení uvedena poetická klauniáda Slávy Polunina a jeho "Academy of Fools" a uskutečnil se koncert, první v Čechách a poslední vůbec, legendárního ruského spisovatele a zpěváka Bulata Okudžavy - vše za velkého zájmu publika. Koncem roku byl ve sklepním sále zahájen nový projekt inspirovaný Ellen Stewardovou a jejími newyorskými aktivitami. Prostor malého sálu se začal otevírat pokusům mladých začínajících umělců, lidem se zájmem o novou tvorbu. Tyto programy byly symbolicky nazvané Večery pro Ellen.

1996

Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v roce 1995 obdržela za vytvoření postavy Maryši herečka Divadla Husa na provázku Ivana Hloužková. V dramaturgické linii tvůrčího poznávání fenoménu velkého dramatika přistoupilo Divadlo Husa na provázku k inscenování Shakespearova Krále Leara. Na inscenaci pod vedením režisérky Eva Tálské pracoval celý profesionální soubor Divadla Husa na provázku a vybraní členové Studia Dům. V říjnu se Divadlo Husa na provázku zúčastnilo v německém Výmaru s inscenací Labyrint světa a Lusthauz srdce mezinárodního divadelního setkání Internationales Theatergeschehen a jeho projektu Schritt für Schritt, který iniciovaly výmarská skupina Arte Okzident a Teatr 77 jako další ""krok"" Cesty do Delf. Divadlo pokračuje ve spolupráci se zahraničními režiséry. Moskevský režisér Alexej Levinskij nastudoval se souborem inscenaci Gogolových Hráčů. V Projektu CED jsou v Divadle Husa na provázku uskutečňovány tradiční akce, jako je Setkání - Encounter Brno ‘96 - mezinárodní festival divadelních škol, vystupuje evropské profesionální divadlo psychicky handicapovaných herců Theatre Maatwerk z Holandska, na počátku května baletní skupina The Group of Donald Byrd z USA, opět hostuje Mina Tanaka, který tančí uprostřed soch Jana Šimka v prostoru jeho Cesty života v Lázních Jeseník. V pátém roce existence Centra experimentálního divadla schválilo Zastupitelstvo města Brna dlouhodobě připravovaný statut, který tuto kulturní organizaci uznává vedle brněnského Národního divadla a Státní filharmonie jako jednu ze tří nejprestižnějších kulturních organizací na území města Brna.

1997

V dubnu divadlo realizovalo projekt 4 kroky stranou. Jde o pokus o netradiční dramaturgii. V rámci tohoto projektu byly nastudovány čtyři inscenace podle dosud u nás neuvedených textů: Felix Mitterer - Třesk v podniku b.ů.h.; koláž různých autorů s výrazným podílem rapové hudby Zdeňka Kluky pod názvem Kašparova kráva? Dámská jízda; Péter Nádas - ... aneb Pohřbívání a jako poslední one man show od Kevina Clinga - Autobus na lince 21. V září 97 měla premiéru inscenace Babička - fetišistická revue podle Boženy Němcové, která je jednou z divácky nejúspěšnějších v posledních letech a za hlavní roli Babičky obdržel herec Jiří Pecha i ocenění v soutěži o cenu Nadace Alfréfda Radoka za svoji hereckou kreaci. Na konci roku byla uvedena hra studenta brněnské Divadelní fakulty - Romana Sikory: Vlci, v níž krom souboru vystupuje i Studio Dům. V únoru pokračuje sedmým ročníkem festival divadelních škol Setkání - Encounter Brno ‘97, na začátku března uskutečnilo Centrum experimentálního divadla v Divadle Husa na provázku již druhou minipřehlídku pražského Divadla Na tahu, v následujícím měsíci se poprvé v Brně a v Divadle Husa na provázku odehrává mezinárodní setkání školních divadel gymnázií vyučujících ve francouzštině nazvané Festivadlo 1997. V květnu v ulicích Brna (na náměstí Svobody) i ve velkém sále Divadla Husa na provázku uvádí své scénické kreace Akademia ruchu z Varšavy. V závěru téhož měsíce vystupuje ve sklepní scéně několik skupin z holandského Utrechtu v rámci festivalu Setkání - Ontmoeting - Utrecht - Brno ‘97. K hostování byla pozvána i řada divadel českých. V prostorách divadla – v Galerii Foyer a v Galerii Katakomby se již čtvrtým rokem rozvíjí galerijní činnost.

1998

V neděli 15.3. 1998 tomu bylo na den přesně třicet let, co se hnutí Husa na provázku poprvé představilo v Procházkově síni Domu umění veřejnosti. Toto datum sobě i svým příznivcům připomnělo dnešní Divadlo Husa na provázku jednodenním návratem do svých dřívějších komnat, kde uspořádalo divadelní happening - expozici Repete po třiceti letech, v němž krátkými úryvky z inscenací, čtením programových dokumentů, písněmi a výstavou plakátů a kostýmů vzpomnělo na svou minulost.

Od 23.5. - 12.6. pořádalo Centrum experimentálního divadla - Divadlo Husa na provázku mezinárodní kulturní festival Divadlo v pohybu (V) - Brno 98, který byl zahájen premiérou druhého zpracování Brechtovy Svatby a hraniční akcí světla a zvuku Fasáda v pohybu. Festival již tradičně trval jednadvacet dnů a jeho program zahrnoval jak přehlídku provázkovské tvorby, tak řadu zahraničních i českých hostů. Každý den se koná divadelní představení, divadelně-výtvarná, hudební či literární akce. V průběhu festivalu se koná řada koncertů a jeho součástí byly i dva projekty – hledání nové hry, v němž bylo ve formě scénického čtení uvedeno čtrnáct nových českých divadelních her, oceněných v soutěži Nadace Alfréda Radoka – a hledání vize divadla, který zahrnoval čtyři diskuse, jejichž hosty byli divadelní osobnosti. I v tomto velmi exponovaném roce se uskutečňují v rámci Projektu CED literární, antropologické, hudební pořady. Opětovně se koná festival divadelních škol Setkání – Encounter Brno 98.

1999

V únoru má premiéru raná Čechovova hra pojmenovaná překladateli - Ivo Krobotem (zároveň režisér) a Petrem Oslzlým (též dramaturg) Duch lesa… a nedlouho na to, v polovině března – Tálské inscenace Cirkus aneb Se mnou Smrt a kůň - vřele přijímané nonverbální sedmdesátiminutové divadlo z cirkusového prostředí, jehož složitá příprava zahrnovala i trénink s profesionálními cirkusovými artisty. Tato inscenace byla mezi kandidáty na cenu za nejlepší inscenaci roku Nadace Alfréda Radoka. A krom mateřského velkého sálu se hrála jak v exteriéru nám. Svobody v Brně, tak v cirkusovém šapitó na více místech republiky. 24.5. se svou poslední inscenací podle vlámského dramatika Michela de Ghelderodeho – Škola šašků – představil a bohužel i rozloučil režisér a jeden z duchovních vůdců divadla Peter Scherhaufer, který zemřel po dlouhé a zákeřné nemoci 29.6., den před odletem Divadla Husa na provázku na svůj nejdelší zahraniční zájezd do Jihoafrické republiky na mezinárodní festival právě s inscenací Svatby. Deset let od vypuknutí "sametové" revoluce vychází scénická časopis Divadla Husa na provázku a HaDivadla Rozrazil 3/99 (k současnosti), který formou krátkých vstupů reflektuje současnější politické i společenské dění.

Za tvorbu v roce 1999 byl "provázek" navržen na divadlo roku. V Rámci projektu CED začíná ve sklepní scéně se svými inscenacemi kromě Studia Dům vystupovat i Divadlo u stolu. Dále Centrum pořádá i hudební, literární, antropologické pořady včetně Večerů pro Ellen.

2000

Prvního dubna se v Brně v provázkovské premiéře po více než třiceti letech od uvedení v Mahenově činohře objevuje na velké scéně Divadla Husa na provázku hra podle lidových podkrkonošských zdrojů Komedie o umučení a vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Režisérka Eva Tálská přizvala velký počet hostů a inscenace se stává s šesti desítkami účinkujících nejlidnatější inscenací v celých dějinách provázku. V červnu se ve spolupráci se Sdružením Serpens a s divadlem Archa rodí a má v Praze premiéru a následné čtyři reprízy projekt Archa 2000 (divadlo v pohybu), který rozehrává Synagogu na Palmovce, opuštěné prostory holešovického pivovaru i celé prostory divadla Archa stejně jako tramvajové vozy, kterými se cestovalo ke vzdáleným k divadelní produkci využitým místům. Archa 2000 byla součástí projektu Praha 2000 – evropské město kultury a po svých pražských uvedeních se i s bezmála sedmitunovým objektem dřevěné archy přesouvá do Brna, kde se za velkého zájmu a nadšených reakcí uskuteční tři představení. Ta rozehrají divadlo Reduta, jež je řadu měsíců v rekonstrukci, část se odehraje na nám. Svobody, na Zelném trhu, samozřejmě i v prostotách Divadla Husa na provázku a celé putování je ukončeno na Brněnské přehradě v hangáru lodní dopravy. V listopadu má premiéru Příběh inženýra lidských duší podle Josefa Škvoreckého, jehož tvůrci jsou I.Krobot a P.Oslzlý.

2001

Divadlo se  otevírá mladým tvůrcům. V krátkých intervalech za sebou – od konce ledna do konce března jsou odpremiérovány inscenace mladých či dokonce na profesionální scéně debutujících autorů, režisérů, výtvarníků… Guma gumárum, Vařený hlavy, Bludice. V pašijovém týdnu má premiéru rozhlasová podoba inscenace Komedie o umučení a vzkříšení. Na den dětí připravila režisérka Eva Tálská další pohádku pro děti a jejich rodiče Rozum do hrsti. Její scénář je inspirován bajkami z různých koutů světa. Pohádka se dočkala vřelého přijetí.

Od začátku sezony 2001/2002 přichází do angažmá coby režisér, dramaturg a hlavně autor Luboš Balák. Jeho úvodním projektem se stal originální divadelní sitcom seriál Funebráci, s.r.o., jehož jednotlivé díly měly premiéru v měsíčních intervalech. Toto kaskadérské tempo se podařilo udržet do konce roku, a pro jeho náročnost na energii veškerého lidského potenciálu v divadle, musel být projekt pozastaven. Vedle tohoto divadelního seriálu se od září téměř každoměsíčně premiéruje nový komponovaný večer původní hudby Jana Zrzavého s divadelními i filmovými vstupy zvaný Husaparty:// well.com@, který krom hodinu a půl trvajícího "provázkovského" programu vždy poskytuje prostor i pro hostující kapely.

2002

Na začátku roku přichází coby nový umělecký šéf Luboš Balák. V lednu brněnská Česká televize natočila slavný Labyrint světa a Lusthauz srdce, a také úplně poslední dílu Petra Scherhaufera Škola šašků. V červnu Eva Tálská nazkoušela Veselku. V září se na Alžbětinské scéně sešla divadla Husa na provázku, Vizita, Komediograf a Spolek sešlých na divadelním Festivalu smíchu. Do repertoáru přibyly mimo jiné slavné a oblíbené Baletky Astrid Saalbachové v režii Pavla Šimáka.

2003

V roce 2003 adaptoval Petr Oslzlý a Ivo Krobot další klasiku české literatury - román Josefa Haška Švejk. Vznikl Švejk a Husa - hlavní role se zhostil s energií sobě vlastní Tomáš Sýkora. Novou sezonu odstartoval Losers´festival  - krátké hry na téma loserů, vyděděnců na okraji společnosti na Provázek přivedli mladé režiséry, kteří do dramaturgie divadla přinesli nejen nové myšlenky, ale i úplně jinou energii. Šlo o bývalé i současné studenti JAMU Hanu Mikoláškovou, Ondřeje Elbla, Pavla Baďuru a Jolanu Kubíkovou, kteří připravili pět originálních krátkých her Bar(d), Smokie, Výlet se všemi důsledky, Já, Feuerbach, Jablečný komplot. Diváci byli nadšení!  Hra Já, Feuerbach s Pavlem Zatloukalem v hlavní roli byla dokonce zařazena do stálého repertoáru.

V prosinci se do Husy na provázku vrátil Vladimír Morávek s prvním dílem projektů Sto roku kobry - inscenací Dostojevského románu Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest.

To be continued...

2004

V lednu se uskutečnila premiéra druhé části projektu Sto roků kobry Vladimíra Morávka a ansámblu divadla. Za účasti hostů byla tato inscenace, náročná po všech stránkách, nazkoušena v neuvěřitelně krátké době. Soubor se s náročným úkolem popral s nebývalým nasazením. Ozývaly se dokonce hlasy, tvrdící, že viděly divadlo v noci jemně světélkovat.

V dubnu měla premiéru nová původní divadelní hra L. Baláka Hvězdy nad Baltimore o životě a smrti geniálního komika Vlasty Buriana, kterého hrál někdejší člen ansámblu Husy na provázku Bolek Polívka. Režisér J. A. Pitínský se vyjádřil v tom smyslu, že si na roli Vlasty Buriana nedokáže představit nikoho lepšího, principem totiž není ilustrovat Buriana a jeho styl, ale vytvořit mu na jevišti partnera.

Divadlo se v červnu zúčastnilo se svými inscenacemi Festivalu divadla v pohybu, jehož šestou část pořádalo Centrum experimentálního divadla. V říjnu tohoto roku Projekt sto roků kobry obrazně dovršil svých pětasedmdesáti let. Vladimír Morávek opět vyburcoval divadlo k horečnatým výkonům. Jejich divácky opět velmi oblíbeným výsledkem byla inscenace, nominovaná také v několika divadelních anketách, F.M.Dostojevského románu Běsy- Stavrogin je ďábel.

2005

Zlomovým pro divadlo byl začátek sezony 2005/2006, který odstartoval festivalem Sedm žlutých praporů aneb Nová smlouva, kterým se zároveň prezentoval nástup nového uměleckého vedení divadla. Luboše Baláka vystřídal Vladimír Morávek. Festival v sedmi dnech skrze sedm personifikovaných hříchů naší doby pojmenoval největší slabosti a marnosti. Každý ze sedmi dnů vystoupila jedna kapela, jeden spisovatel s aktuální povídkou na dané téma absolvoval autorské čtení, byla zahrána krátká inscenace či skeč, proběhly výtvarné performance a projekce tématických filmu...a další drobné výstupy...

Po nástupu do nové sezóny divadlo prošlo také reorganizací personální, přišlo několik nových herců (David Steigerwald, Jiří Kniha, Jiří Jelínek) a organizačně technických pracovníků (Bára Vrbová, Martina Měšťanová, Edita Marholtová), proměnilo se vedení - uměleckým šéfem se stal Vladimír Morávek, intendantem Čestmír Kopecký. V nové sezóně v rámci dramaturgie Nové smlouvy divadlo uvedlo obnovené premiéry her Zahradní slavnost a Rozvzpomínání, zbrusu novou Baladu pro banditu, která se v novém zpracování Vladimíra Morávka dočkala aktuálního výkladu a nového hudebního aranžmá, inscenaci Jiřího Jelínka Paris, několik inscenačních cyklů - Budař hoří, Vaření polívky, Taneční večírek jednonohých, a na začátku roku 2006 završení projektu Sto roků kobry - Bratři Karamazovi: Vzkříšení. 

Divadlo bylo nominováno v několika anketách kritiků a v prestižní anketě Ceny Alfréda Radoka v několika kategoriích, oceněn pak byl Petr Hromádka za hudbu k cyklu Sto roků kobry. Cenou Max za nejlepší německé drama byla odměněna inscenace Modrovous.

2006

Rok 2006 byl pro Divadlo Husa na provázku přelomový. Rozhodovalo se v něm o životnosti nového složení divadla. První premiérou roku byl čtvrtý, závěrečný díl projektu Sto roků kobry - Bratři Karamazovi: Vzkříšení. Inscenace s podtitulem finále tak velkolepé, až vám to vyrve kompot z ruky se zkoušela ve velkém napětí. Situaci komplikovalo obrovské divácké očekávání. Výsledné představení ale v anketě Divadelních novin o inscenaci roku získalo šest a půl hlasu – a stalo se po Hamletovi Dejvického divadla druhou nejúspěšnější činohrou českého divadla v roce 2006. Na jaře byl uspořádán velký herecký konkurz, který vyhráli Robert Mikluš, Jakub Šmíd, Andrea Buršová a Vendula Kasalická. Na post tajemnice nastoupila Soňa Kalužová. Z divadla odešel Radim Fiala a Jaromír Nosek. Tři herečky nastoupily na mateřskou dovolenou: Gabriela Štefanová (ke 1.1), Kateřina Jebavá (ke 30.4.) Dita Kaplanová (ke 30.6.).

V červnu 2006 měly premiéru dva exkluzivní projekty, v nichž se divadlo rozhodlo navázat na druhdy jedinečné hrátky Provázku s tzv. nepravidelným prostorem: autorská adaptace autorů Střeženého Parnassu Jiřího Šimáčka a Zdenka Plachého Všechny Shakespearovy ženy hraná v technických kójích skladu kulis a další autorská inscenace Jiřího Jelínka Kabaret GAGA odehrávající se v cirkusovém stanu. Proces otevírání se Husy na provázku vyvrcholil zkoušením nového vydání slavného scénického časopisu Rozrazil - tentokrát na téma Brno je Brno je Brno. Inscenace, na jejíž přípravě spolupracovalo devět dramatiků a šest režisérů, se stala prubířskou zkouškou. Ve třech měsících bylo třeba absolvovat obrovské množství domluv, udělat tisíce kompromisů - to vše v cestě za společnou výpovědí. Zkoušení bylo plné napětí. Režiséry jednotlivých částí byli pánové Pitínský, Rychlík, Maceček, Plachý, Morávek a Jelínek. Autory byli pánové Goldflam, Uhde, Kafka, Šimáček, Rychlík, Steigerwald, Drozda, Zelinský a další. Jakkoli bylo přijetí Rozrazilu rozporuplné, stalo se mimořádnou událostí divadelního podzimu v Čechách a na tři měsíce spojilo brněnskou divadelní alternativní scénu.

Zkoušení Rozrazilu bylo přerušeno zásadní událostí -  premiérou jedenáctihodinové scénické fresky podle Dostojevského Svlékání z kůže v rámci festivalu Idioti na provázku aneb Evropské dny Fjodora Michajloviče Dostojevského. Svlékání z kůže bylo evropskou divadelní události, nadšeně přijatou kritikou i laickou veřejností. Vladimír Morávek získal za tento projekt Zvláštní cenu Festivalu České divadlo 2006. Jiří Vyorálek byl nominován na cenu Thálie za všechny mužské role této fresky.

2007

V květnu Provázek uspořádal Noc kejklířů, na které se poprvé setkala všechna brněnská divadla. Na Zelném trhu se v průběhu odpoledne vystřídalo přes 20 domácích představení a řada hostů s open-air divadelními akcemi. Ve všech divadlech se otevřely dveře a diváci tak mohli nahlédnout do zákulisí. Přede dveřmi Divadla Husa na provázku běhal živý orloj Studia Dům, zahráli Petr Váša, Václav Koubek a další. V přilehlých biskupských zahradách stál cirkusový stan, který sloužil jako stagiona pro hostující divadla. Večer vrcholil koncertním pásmem písní Divadla Husa na provázku 200 malých cigaretek a ohňostrojem odpalovaným přímo ze střechy divadla.

Husa na provázku vstoupila v druhé půli roku 2007 do jubilejní 40. sezóny. Slavilo a minulé provázkovské generace se setkávaly s dnešní Husou. Herecký soubor se ustálil - zatímco Jiří Hajdyla byl přijat do angažmá, na externí spolupráci naopak přešli David Steigerwald, Petr Jeništa, Simona Peková a Dita Kaplanová. Z mateřské dovolené se vrátily Gabriela Štefanová a Kateřina Jebavá. V provozním týmu přibyla na externí spolupráci manažerka Romana Šafářová a do částečného úvazku byla přijata dramaturgyně Lucie Němečková. V druhé půli sezony odešel intendant Čestmír Kopecký.

2008

Divadlo Husa na provázku v roce 2008 vstoupilo do čtyřicátého roku své činnosti. Stále se snažilo propojit svoji minulost se současným divadlem - hnutím. Na jaře pokračoval Permanentní festival Divadlo v pohybu VIII. 40/11 - 40/40 jarní částí Legendy a naděje, tedy divadelní, hudební a výtvarnou akcí na počest výročí 40. let založení divadla. Druhý půlrok se věnoval pokračování projektu o české identitě Perverze v Čechách. Vrcholem bylo uvedení scénické montáže textů Václava Havla Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa.

Na počátku roku nastoupila na pozici intendantky divadla Eva Yildizová .Na místo režiséra přišel Petr Forman, jehož hlavním úkolem je realizace projektu Cesta za Rusalkou. Z hereckého souboru odešel Jakub Šmíd, nahradil jej Michal Dalecký.

2009

Ani ve 41. roce své činnosti Provázek nezměnil nic na svém uměleckém programu, který vnímá divadlo nejen jako kulturní instituci, ale jako místo sdružující lidi, pro něž je divadlo životním postojem.

V lednu měl premiéru Hamlet v režii Jana Mikuláška - kralevice dánského hrál Jiří Vyorálek. V březnu se na Alžbětinské scéně začalo uvádět představení Ubohá rusalka bledá, které se v létě přestěhovalo na Vltavu - na divadelní loď Tajemství.

Během celého roku se konaly pravidelné Kabinety Havel, na kterých se setkávaly významné osobnosti ze všech oborů, které diskutovaly o současné české společnosti, a také o budoucnosti této země.

Ve druhé polovině roku se začala odvíjet 42. divadelní sezona, jež byla nazvána České moře, a ve které byly uvedeny ryze české tituly a která se snaží prostřednictvím divadla zkoumat témata, která se také dotýkají České republiky a lidí, kteří žijí na jejím území nebo jimž Čechy nebo češství zásadně ovlivnilo život.