11. 3. 2019 - PONDĚLÍ

Nějak podivně zrychlený je život na Provázku. Několikrát jsem se přistihl, jak vzpomínám, kdy že se ta či ona událost vlastně udála – minulý týden, předevčírem...? Ale kdepak! Dnes ráno. Obsah některých dní je v tomhletom baráku tak  nepravděpodobně pestrý a zhuštěný, že jeden snadno ztratí pojem o čase. S uměleckou šéfkou A.D. jsme se dnes dokonce shodli, že máme pocit, jako bychom tu byli roky. Ve skutečnosti jsme nastoupili počátkem ledna.

Dnes však je po premiéře i první repríze Mariiny volby (potlesk vestoje!), do zahajovací zkoušky Pravidel bincárny zbývá ještě nekonečně dlouhých 48 hodin a konečně to vypadá na klidnější a soustředěnější den...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

...Právě na tomto místě jsem byl dopoledne v psaní „Husy dnes“ přerušen a odvolán na „úplně krátké" neplánované setkání do Klubovny. Z Klubovny pak do společné kanceláře (jen na minutku!), ze společné kanceláře do kuchyňky, z kuchyňky do kanceláře A.D. atd. „Úplně krátká“ přestávka nakonec trvala zhruba čtyři hodiny a řešilo se během ní vlastně vše – od gramáže novinového papíru po globální oteplování. Co že jsem to chtěl ráno do té „Husy dnes“ psát, nevíte? Já ne. Jedno zdá se mi však jisté: Největší urychlovač částic na světě nenajdete ve Švýcarsku, nýbrž na brněnském Zelňáku.

Váš M.S.