22. 3. 2019 – PÁTEK

"Zdravicko, tady Lenka z Provazku. Mohla bych poprosit o cisla na muzikanty? Potrebuju je poslat na kostymernu kunda miram. Dekuji mockrat," píše mi ruka automaticky esemesku. Ještěže to před odesláním pročítám...

Co jiného než prosakování KKRD slovníku do pracovní konverzace tedy přinesl druhý týden nad nekorektními texty? Brousíme hrany, zkoumáme, do čeho všeho se dá strčit šulín, posouváme vlastní hranice snesitelného. Furt vejš, furt nahoru. Vedle toho chce Národní knihovna poslat knížky boys ke zkoumání a archivaci. A pak že prej to není literatura!

Navíc se shodujeme, že co se týče postoje k ženám, nebudeme z nich ve špílu dělat žádný využívaný chudinky. Vždyť ti pasři vlastně propagujou progresivně liberální rilejšnšip. Otevřený vztahy plný tolerance a hlubokýho porozumění. Ženská je přeci užitečná věc, stejně jako zavařovačka, křovinořez nebo linoleum. Poezie. Hlt života v každým výrazu. Brno zase jednou na mapě femisvěta. Jdu to rozředit trochou lesní víkendové neutrality.

L. (inspiční koc)