30. 1. 2019 - STŘEDA

Co se skrývá za výjimečně dobrými vztahy v provázkovském souboru…? Naši herci mají jasno: společná šatna! Zatímco v jiných divadlech jsou zpravidla šatny přinejmenším dvě, totiž dámská a pánská, na Zelném trhu existuje jedna jediná. Je to společný prostor ranních dojezdů i rozjezdů, poledních šlofíků i odpoledního opakování textů, prostor, v němž se nepřestává tvořit a který, zdá se mi, musel zrodit už přinejmenším tolik hereckých nápadů jako zkušebna a jeviště dohromady. Prostor tak plný života, že i ostřílený dramaturg se zhluboka nadechne, než vezme za kliku.

Což teprve já - dramaturg ostýchavý? Takovým, jako jsem já, nezbývá než pootevřenými dveřmi alespoň zpovzdálí obdivovat zcela nepravděpodobnou koncentraci krásných, krásně chodících, krásně mluvících, krásně zpívajících, krásné věci říkajících, zkrátka krásně-krásných lidí na jednom místě. A – ovšem! – psát na ně po večerech ódy.

Anebo v sobě najít sílu dveře otevřít, pořádně se rozhlédnout a vidět: jak se včerejší sokové na život a na smrt smějí jakémusi japonskému videu na YouTube, jak se dnešní femme fatale, která již za pár minut uhrane publikum, cpe tlačenkou, zatímco její kolegyně, která se ne a ne navléknout do podvazků, nadává jako příslovečný dlaždič, jak se zítřejší tragický hrdina pokouší už potřetí trefit plechovkou do koše…

Slavnostně tu slibuji, že ještě tento týden ony dveře otevřu, že vstoupím a alespoň pět minut (ano!!!) posedím na gauči v herecké šatně. Vzpamatuji-li se z takového přílivu života, podám o tom zprávu. Nevrátím-li se už, pak… víte, kde mě hledat.

Váš M.S.