8. 3. 2019 - PÁTEK

V Česku je stále 22% rozdíl v průměrném odměňování mužů a žen. Kdo bere víc, netřeba asi psát. Udivuje mě to zvlášť proto, že jsem v divadelních kancelářích až na výjimky obklopen samými ženami – chytrými, pevnými, milými a zároveň neuvěřitelně výkonnými. Ženami, které mě soucitně vyslechnou, když žehrám na to, kolik toho mám, a pak se dál věnují své práci, jíž mají zhruba třikrát tolik. A když mají volno..? Intendantka E.Y. organizuje kulturní život na brněnské Židovské obci a jen tak mimochodem nezištně pomáhá s rozjezdem asi desítce cizích kulturních projektů. Tajemnice S.K. o víkendech čistí české lesy od odpadků. PR pracovnice A.N. po nocích píše knihu.  Náborářka M.R. jezdí přímo z práce pečovat o rodiče, často jen na otočku, aby byla před představením zase zpátky v divadle. Vedoucí archivu a knihovny CED M.K. se v každé volné chvíli učí, studuje totiž na zdravotní sestru. O naší umělecké šéfce A.D. radši ani nezačínám… 

Ne, že by karafiátek nepotěšil, troufám si ale říci, že by ženy k svátku zasloužily systémovou změnu. Co takhle začít u těch nepochopitelných 22%? 

Těší mě, že Mariina volba, jejíž premiéra u nás vypukne asi za dvě hodiny, nelíčí Marii v podání skvělé Simony Zmrzlé jako přijímající a trpící ztělesnění poslušnosti, nýbrž jako ženu silnou, nezávislou a obdivuhodně statečnou, zkrátka… tak nějak… skutečnou.

Váš M.S.