Zpráva k financování CED

Dnes odpoledne se budově Divadla Husa na provázku konala tisková konference nového ředitele Centra experimentálního divadla, p. o. o stavu této instituce.

Současná podfinancovanost brněnského Centra experimentálního divadla ohrožuje jeho existenci, varují divadelníci i odborná veřejnost.

 Centrum experimentálního divadla (dále též CED), které zastřešuje Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo, Divadlo U stolu a Projekt CED, je dlouhodobě podfinancované. Tento vleklý a stále se prohlubující problém při výběrovém řízení na ředitele CED shodně konstatovali všichni uchazeči o pozici ředitele a upozornila na něj také samotná výběrová komise, jež byla sestavena z osobností odborné divadelní veřejnosti a zástupců magistrátu. Nedávno jmenovaný ředitel MgA. Miroslav Oščatka, který nastoupil do funkce 1. září 2018, nyní tuto skutečnost potvrzuje s tím, že je každodenně konfrontován s celou řadou závažných problémů, které plynou z tohoto alarmujícího stavu.

Nedostatek financí se projevuje ve všech důležitých oblastech. Náklady na realizaci inscenací jsou v CED na polovině toho, za co vznikají inscenace v jiných divadlech podobného typu. Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo trápí nedostatek úvazků, dochází ke kumulaci funkcí, zaměstnanci jsou přepracovaní a dochází k častým odchodům. Chybí peníze na mzdy a ohodnocení lidí,“ informuje Oščatka.

Umělecký šéf HaDivadla Ivan Buraj k tomu dodává: „Situace HaDivadla je alarmující na mnoha úrovních. Jakožto scéna orientující se na progresivní dramaturgii narážíme na nemožnost náš koncept dále realizovat. Nemáme dostatek zaměstnanců, ani možnost adekvátně ohodnotit ty stávající, k tomu pracujeme se zastaralým technickým vybavením, nemluvě o možnostech propagace. Nejsme divadlem, které by se dalo chápat jako divadelní business, ale chápeme sebe sama jakožto veřejnou službu, která je jedním z hlavních nástrojů zdravé demokratické společnosti. Boj o demokracii a budoucí charakter naší společnosti probíhá i zde.“

CED patří mezi nejdůležitější organizace v Brně, které se dlouhodobě a cílevědomě zabývají nekomerčním živým scénickým uměním – jako taková má tato příspěvková organizace nezastupitelné místo ve městě. CED přitom v nejbližších měsících čeká náročné a důležité transformační období, které slibuje řadu pozitivních a potřebných změn. Od 1. ledna má do Divadla Husa na provázku, jež vstoupilo do své 51. sezony, nastoupit nové umělecké vedení. Uměleckou šéfkou má být oceňovaná režisérka Anna Davidová, na místo dramaturga by měl nastoupit dosavadní dramaturg pražského Švandova divadla Martin Sládeček. „Když jsem přijímala nabídku stát se novou uměleckou šéfkou Divadla Husa na provázku, byla jsem přesvědčena, že tím vstupuji do divadelního domu s dlouhou a zcela jedinečnou tradicí, který je – spolu s HaDivadlem – již celá desetiletí jednou z vlajkových lodí brněnské kultury, a tudíž i přirozenou prioritou brněnské kulturní politiky. O to více mě překvapila a hluboce znepokojila nápadná podfinancovanost obou divadel, resp. Centra experimentálního divadla, které je účelně sdružuje. Těším se na usilovnou tvůrčí práci ve prospěch Brna a jeho obyvatel, která nás v následujících letech čeká, považuji však za nezbytné, aby pro ni byly vytvořeny důstojné podmínky,“ říká Davidová.

K 31. 12. končí Divadlo U stolu a místo něj vzniká nové divadelní studio, které se má nově soustředit na experimentální divadlo s přesahem do jiných druhů umění, především do hudby, výtvarného umění, tance a pohybového divadla. Půjde o tvůrčí inspirativní dílnu a přirozený most do tzv. nezřizované scény. Od března do vedení studia nastupuje Matyáš Dlab jako umělecký šéf a Lukáš Jiřička jako dramaturg. „Představujeme vizi nesouborového typu divadla, jehož pódiem se stane celé město Brno jako komplexní tvůrčí prostor. Vytvoříme projektové centrum, které bude přímo iniciovat i koprodukovat unikátní divadelní projekty a mezidruhové intervence do městského prostoru. Naším cílem je v Brně ustálit prostřednictvím CED ohnisko inovativního scénického umění, schopného navazovat dlouhodobé spolupráce s  tuzemskou i zahraniční scénou. Chceme vytvořit prostor pro setkávání zřizované i nezřizované scény, etablovaných i začínajících umělců, oficiální i undergroundové kultury, který svým programem bude schopný odpovědět na výzvu, jež vyvstává z názvu Centra experimentálního divadla.“

Od začátku jednáme v součinnosti s magistrátem, který informuji o současném stavu CED, a jsem velmi rád, že zastupci města vnímají navýšení rozpočtu CED jako jednu z priorit pro příští rok,“ říká ředitel Oščatka a pokračuje: „Chápu, že politici se nyní při sestavování rozpočtu nacházejí ve složité situaci, ale je třeba vědět, že symbolické navýšení rozpočtu není řešením. Pokud by k tomu došlo, hrozí, že tíživá situace v CED se bude prohlubovat a Provázek a HaDivadlo nebudou nadále moci realizovat svou dramaturgii v patřičné kvalitě. Bez adekvátního navýšení rozpočtu navíc nebude možné uskutečnit tolik potřebnou transformaci CED. Jakékoliv nucené omezení tvorby divadel zastřešených Centrem expermimentálního divadla by byla velmi špatná zpráva o kultuře v Brně. Doufám, že se tak nestane a že se ve spolupráci s městem, jež je zřizovatelem, podaří najít adekvátní řešení.“

 

 

Co nejvíce ohrožuje činnost CED?

 

 

 

Rozpočet inscenací

 

Průměrná částka na realizaci jedné inscenace v CED činí 262.500,- Kč.Z tohoto rozpočtu je přitom potřeba hradit jak honoráře za 2-3 měsíční práci všech umělců (režisér, scénograf, kostýmní výtvarník, hudební skladatel a další), tak veškeré náklady spojené s výrobou scény a kostýmů.

 

Za stávajících podmínek je tak realizace inscenací bohužel situována do velice improvizovaných podmínek. Kvalita jevištní výpravy je závislá na počáteční investici a při více reprízách se pak neustále potýkáme s opravami či nekvalitou materiálů. Jsme nuceni neustále recyklovat kostýmy ze starších inscenací, nemůžeme si dovolit pracovat s tak elementárními dimenzemi scénografie jako je horizont, barva podlahy apod.

 

Dokonce i ta profesionální divadla dotovaná městem, která jsou v kontextu českého divadelnictví považována za nejchudší - například Divadlo Petra Bezruče v Ostravě - mají na realizaci inscenací téměř dvojnásobný rozpočet než brněnské Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo.

 

 

 

Nedostatek úvazků

 

Další klíčovou oblastí, která trpí silným podfinancováním, je nedostatek úvazků. Na řadě pozic dochází ke kumulaci funkcí, což vede k množství přesčasových hodin, přepracovanosti zaměstnanců, a nakonec také k častým odchodům zaměstnanců a ke střídání lidí na pozicích, kde se musí složitě zaučovat. Důsledkem všech těchto faktorů jsou provozní problémy a také ohrožení kvality představení. Některé pozice pak v divadlech chybí úplně.

 

Pro představu – Divadlo Husa na provázku ročně odehraje 175 představení na vlastní scéně s celkem 4 kulisáky! Prostor Divadla Husa na provázku je navíc variabilní, což je sice vynikající a nabízí to spoustu hracích možností, zaroveň tím ovšem logicky dochází také k přestavování hlediště – některé inscenace se hrají v klasickém kukátkovém uspořádání, jiné v aréně, případně v různých nečekaných kombinacích. Jde tudíž prakticky o každodenní bourání a stavění scény. Přestavbu hlediště a všech sedadel zajišťují také jevištní technici – stále ti 4 stejní kulisáci, z nichž jeden je zároveň tzv. vedoucím stavby.

 

V HaDivadle je situace obdobná: se 4 jevištními techniky odehrají 141představení na vlastní scéně.HaDivadlo nemá vlastní zkušebnu, takže musí přestavovat z dopolední zkoušky na večerní představení prakticky denně. Toznamenávelmičasté stavění a bourání scény v noci, vše se pak pochopitelně musí přesvítit, tzn. mj. převěsit reflektory, natahat kabely atd.

 

Do toho DHNP odehrajedalších25-35zájezdových představení, HaDivadlo16-20 zájezdových představení – vše stále s těmi stejnými lidmi.

 

Stejně napjatá je situace se zvukaři a osvětlovači. Provázek přitom při svém nabitém provozu disponuje 2 úvazky na zvukaře a 3 úvazky na osvětlovače, HaDivadlo je na tom stejně, jen mají o 1 osvětlovače méně. V reálu to pro zaměstnance znamená velké množství přesčasových hodin, stavby a svícení o víkendech, únavu a následnou zvyšenou fluktuaci zaměstnanců. Zaučení a dobře vyškolení lidé po čase často odcházejí jinam a my tak musíme přijímat a zaškolovat stále nové pracovníky, což přináší další práci navíc a další frustraci.

 

Takto bychom mohli pokračovat v rozboru vyhrocené situace u všech dalších zaměstnaneckých pozic, včetně produkčních a manažerských pozic.

 

 

 

Platy zaměstnanců

 

S předchozí kapitolou úzce souvisí problematika platů. Specifickým problémem jsou v první řadě tabulkové platy, které nereflektují reálnou cenu práce. Velmi nešťastné je i zařazení zaměstnanců do nižších platových tříd, než do jakých jsou zařazováni lidé na stejných pozicích v jiných divadlech. Důvod je prostý – na vyšší třídy nemáme finance.

 

Co je však nejtíživější – zatímco v jiných divadlech jsou zaměstnanci ohodnocení formou odměn a příplatků, CED má velmi omezené a zcela neodostatečné prostředky na oceňování pracovníků formou odměn. Řada našich zaměstnanců je tak z důvodů enormně nízkých platů nucena přibírat si další práce a brigády. Pokud je herečka z existenčních důvodů nucena před představením zvládnout osmihodinovou směnu jako servírka v restauraci, samozřejmě se na jejím výkonu může projevit únava. Z lidského hlediska jí však bohužel nelze nic vyčítat. V tomto kontextu se bohužel často stává, že jiná divadla nám herce či techniky přeplatí a z ekonomických důvodů nám pak schopní zaměstnanci odcházejí. To se musí změnit.

 

Nedostatek financí na odměny velice tvrdě zasahuje také do řad technicko-hospodářských zaměstnanců, například do sekce mistrů zvuku či světel. Jejich špatné finanční ohodnocení, vede k jejich častým odchodům a k velmi složitému shánění nových lidí – je prakticky nemožné získat kvalifikované lidi na tyto specifické a vysoce specializované pozice. Je běžnou praxí, že jsme nucení zaměstnat neškoleného pracovníka, kterého velmi pracně a složitě zaučíme, načež nejkvalitnější lidi po čase odejdou jinam a my vše řešíme znovu od začátku.

 

 

 

Prostředky na marketing

 

Divadelní činnost ze své podstaty vyžaduje komunikaci ve veřejném prostoru. Nejde jen o přímou konverzi reklamaprodaná vstupenka, máme také za to, že samotná témata, která divadlo zpracovává, mají do veřejného prostoru pronikat. Z důvodů omezených finančních prostředků jsme však investice do marketingu nastavili na minimum, což z dlouhodobého hlediska, kdy spoléháme hlavně na naši již vybudovanou diváckou základnu a nerozšiřujeme ji, může mít zcela fatální dopad.

 

Divadla nyní vyvíjejí aktivity k získání reklamy formou spolupráce, bartrů a věcným plněním. Bohužel vzhledem k velikosti a žánru se našim divadlům v této oblasti příliš nedaří. Dalším aspektem tohoto neúspěchu je nedostatečné personální obsazení pozice propagace.

 

Nezbytnou a velmi důležitou součástí náboru v každém divadle je marketing. Se současným rozpočtem je CED schopno vytvářet pouze základní grafické materiály – na zajištění kvalitní a účinné komunikace v on-line prostoru, na potřebné reklamní plochy v outdooru a na inzerci nemáme aktuálně prakticky žádné finance.

 

Oblast marketingu je pro jakoukoliv organizaci zásadní. Navíc pro nekomerčně orientované divadlo, které z podstaty nereaguje nabídkou na poptávku, nýbrž poptávku musí neustále vytvářet, o to zásadnější.

 

 

Samostatnou kapitolou jsou investice a opravy, kde bude do budoucna nutné dát do pořádku celou řadu věcí v nevyhovujícím stavu, včetně velmi náročné a nákladné celkové rekonstrukce budovy Domu pánů z Fanalu na Zelném trhu a budovy Divadla Husa na provázku, kde se zásadněji neinvestovalo od roku 1993 – více než 25 let. Nezbytné budou i investice do zařízení a vybavení divadel a do některých důležitých oprav. Během následujících měsíců vytvoříme soupis nutných investic, včetně určení pořadí dle priorit.

 

Nový ředitel ihned po svém zvolení vypracoval zprávu, v níž upozorňuje na tristní finanční stav Centra experimentální divadla. Zároveň jednáme se všemi zastupiteli, politiky a úředníky, kteří jsou z podstaty věci naším hlavním partnerem a kteří mají či mohou mít vliv na podporu ze strany města, jež je naším zřizovatelem. Aktuálně vedeme uvnitř organizace s uměleckými šéfy rozhovory, jak budeme postupovat v případě, že by nedošlo k zásadnímu řešení, ale pouze k symbolickému navýšení rozpočtu.

 

 

 

 

 

CED patří mezi nejdůležitější organizace v Brně, které se dlouhodobě a cílevědomě zabývají nekomerčním živým scénickým uměním – jako platforma pro alternativní kulturu má tato příspěvková organizace zcela zásadní a nezastupitelné místo ve městě. Vedle Divadla Husa na provázku a HaDivadla zde působí také Projekt CED a komorní Divadlo U stolu – tato střediska letos čeká náročná a velmi důležitá transformace. Zásadněji je nutné doplnit a přestrukturalizovat také samotný management CED.

 

CED ročně vyprodukuje kolem 600 představení. Umělecká kvalita divadel CED přitom dlouhodobě zůstává na špičkové úrovni, jak dokládají mj. prestižní nominace a ocenění.

 

Současná situace je však žalostná a nadále neudržitelná. Učiníme vše, co bude v našich silách, abychom situaci v CED zlepšili.

Má-li CED plnit svoji funkci centra progresivního divadla, musí k tomu mít dostatečné prostředky.