Inscenace Doktor Faustus vychází z rozsáhlé předlohy stejnojmenného románu T. Manna. Zde autor zobrazuje svět v krizi – kulturní i obecně lidské, na pozadí inidividuálního osudu hudebního skladatele Adriana. Složitá struktura filozofického díla zabývající se jak hrůznými momenty 20.stol, stejně jako přelomovými momenty hudební dějin je v rámci dramaturgicko-režijní koncepce akcentována na klíčové momenty románu, které umožňují i nezasvěcenému divákovi vstoupit do Mannova světa. Dramatizace se také zabývá zjevnými autobiografickými a biografickými aspekty díla. Zejména v postavě Adriana, která je bezesporu inspirována filozofem Fridrichem Nietzschem, jakož i autorem samotným.

Představení směřuje především k mladé generaci, vedena snahou přiblížit Mannův myšlenkový odkaz i v současném světě. Aktualizace původní románové předlohy je nejvíce patrná v pojetí scénické hudby, kde je kombinována živá hudba na jevišti s motivy současné populární hudby.