Moje kopyta rozryla už zem

hledání společné řeči

Hledí na nás z osamělých pelíšků a oken paneláků. Z oděvních vzorů, tapet a spořičů obrazovek. Z fotek, videí a účtů na sociálních sítích. Příroda. Vytěsněná, osedlaná a uvězněná do lidských rámečků a rámců. Strčená za mříže našeho jazyka, jeho okřídlených (!) spojení a frází. Dovedeme se s ní ještě vůbec doopravdy setkat? Jinak než skrze vlastní sebestřednost? Co třeba takový slon v místnosti? Nebo rovnou ve vašem obýváku!

Tři pozoruhodné tvůrčí osobnosti Tereza Maxmilián Marečková, Dušan Hřebíček a jako hostka Eva Marie Růžena, brněnská básnířka unikátně reflektující i barvy autistického spektra, na němž se nachází, berou situaci slona v místnosti za slovo. Jaké životy s námi zvířata prožívají? A čeho se přitom bojí? Vydejte se s námi na poetickou autorskou výpravu za naším současným chápáním přírody a jeho stereotypy. Ještě šířeji pak za perspektivami, které až příliš často vytěsňujeme. Nebo... z nichž se sami vytěsňujeme?

V inscenaci vyznačující se výraznou audiovizuální linkou živě vystoupí také kočka Emilka Říhová a nám zatím neznámí pavouci, mušky, roztoči ad.

Eliška Balog (1994) je zjevem nastupující generace české divadelní režie. Po studiích režie a dramaturgie alternativního a loutkového divadla na DAMU se její jméno objevuje na experimentálních (Vzlet, MeetFactory…) i velkých zřizovaných scénách (Národní divadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem…). Pohybuje se napříč žánry, přičemž inklinuje k masce, pohybu a výtvarné stylizaci. Její tvorba je úzce spjata s psaním dramatických textů, které následně sama inscenuje. Zajímá se o temata menšin, vyloučení nebo outsiderství. Za hru Všem se nám uleví získala Cenu Evalda Schorma za rok 2021.