O tom králi UBU

Divadlo Husa na provázku
Sezóna 2016/2017
O naší současné krizi + Jak z toho ven
Alfred Jarry

Ubu králem

Svoboda!

 

Inscenace Vladimíra Morávka

 

Hommage à Stanislav Votava a Antonín Přidal


Překlad: Prokop Voskovec
Adaptace (s použitím textů Alfreda Jarryho): Vladimír Morávek
Dramaturgie – Lucie Němečková
Vuillard a Lautrec – Martin Chocholoušek a Martin OndrušX)
Bonnard – Sylva Zimula – HanákováX)
Hudba – Tereza Marečková
Korepetice – David Janík
Pohybová spolupráce – Adam Mašura
Inspice – Hana Senková

Zvláštní poděkování – Zdeněk Kocián

X) – tedy ti špičkoví výtvarníci, co z lásky k Něčemu a Někomu vykašlali se na výhodnost.

Děkujeme za velkorysost, evropští krasoduši!

Děkujeme, Dokonalé štěstí!

A ještě děkujeme Martinu Ondrušovi za to, že stvořil ubuovský prostor s použitím motivů Martina Chocholouška z inscenace

V. Morávka Dokonalé štěstí aneb 1789, uváděné v sezóně 2014/2015 v Národním divadle.

A Sylvě Zimule Hanákové děkujeme, že pro inscenaci Ubu králem - Svoboda! vytvořila kostýmy s použitím kostýmních prvků S. Z. Hanákové taky z toho zatroleně kuse hraného Štěstí.

Hrají:
Otec Ubu: Miroslav Donutil
Matka Ubu: Ivana Hloužková


Tři svobodní pitomci (Jsme tři svobodní občané o tři týdny později a tam nahoře – to je náš kapitán. Tři týdny po převratu je v naší zemi všecičko všecko jinak než doposavad. Všude je svoboda, svoboda a zas jen svoboda. Jděme pomaleji, nebo bychom mohli přijít včas - a to by taky mohl být VELIKÝ průser!): Dominik Teleky, Tomáš Milostný, Adam Mašura

Smrtící koule: Dominik Teleky

První mrtvý: Adam Mašura

Druhý mrtvý: Tomáš Milostný

Spiklenec, vraždí, jak se dá + Třetí mrtvý: Milan Holenda

Kpt. Obruba + Prznič všeho a všech + na závěr Taky mrtvý: Ondřej Kokorský

Alfred Jarry + Všichni další, co to nepřežijí: Martin Donutil

Hromoslav, zmije prašivá: Filip Daňhel

Svědomí, obvykle bývá nahé: Tomáš Milostný

Královna vdova – velice velká smolařka: Simona Zmrzlá

Ruský car: Nicole Maláčová

Ten s tou mordou + Státní správa: Mark K. Hochman či Alfred Texel

Metresy: Simona Zmrzlá, Pavlína Vaňková, Andrea Horská a Nicole Maláčová

Předseda vlády: Ondřej Mataj

Muž v prvních dveřích: Dominik Teleky

Jeho žena: Nicole Maláčová

Muž ve druhých, nevydělává: Adam Mašura

Jeho žena: Pavlína Vaňková

Muž ve třetích dveřích: Ondřej Kokorský

Jeho žena: Simona Zmrzlá

Ruské vojsko, tuze impozantní zjev: David Janík

Znásilněná divačka: Hana Senková

Premiéry 24. a 25. února 2017 v 19.00 ve velkém sále DHNP

Jedna z nejskandálnějších her v dějinách světového divadla. O premiéře v pařížském divadle L´Oeuvre 10. prosince 1896 vzbudilo pohoršení už její první slovo: MERDRE!

Nejvlivnější avantgardní hra vůbec. Drzá fraška, v níž autor, patafyzik, cyklista, piják absintu, bizarní podivín Alfred Jarry, dnes považovaný za praotce surrealismu, absurdního divadla a avantgardy, shromáždil „veškerou směšnost světa“.

Ubu králem. Nestoudná groteska o prasáckosti života vezdejšího. Vzestup a pád pokrytce, egoisty a nestoudného blba, který je schopen všeho, jen aby dosáhl svého. Jeho životní filosofie je nehorázná, jeho skutky donebevolající. Nepřátelé jsou zavražděni, poddaní jsou korumpováni, svobodu nelze ustát. Diktatura je pohodlnější. Ubiánství věčné.  

Ubuovský cyklus:

1888 - Henri Morin, Jarryho spolužák z lycea v Rennes vypráví Alfredovi epizodu z hrdinské písně, sepsané jeho bratrem Charlesem, která pojednává o dobrodružstvích P.H. - jejich podivínského profesora fyziky Héberta, přezdívaného též Père Heb či Ebé, který se stane králem Polska. Alfred text přepíše jako komedii pro loutkové divadlo a nazve ji Poláci.

1895 - Jarry čte hru přátelům poprvé v Paříži se zvláštním „ubuovským“ akcentem. Už tehdy se prý začal identifikovat s postavou otce Ubu.

1896 – Ubu králem v pařížském divadle L´Oeuvre. Skandál, jaký francouzské divadlo nepamatuje.

1897 – Ubu paroháčem

1898 – Ubu králem v loutkovém divadle Pantins, první Almanach otce Ubu

1899 - Ubu spoutaný

1901 - Ubu na homoli (kratší verze Ubu králem)

Po své smrti byl Jarry obviněn, že text Ubu králem bratrům Morinovým ukradl. Ochránkyně umělců, slavná literátka Rachilde v roce 1927 ukončila jednou provždy všechny spekulace prohlášením Jarryho za předchůdce kubismu, futurismu, dadaismu a surrealismu.

 

12.12. 2017 Husa dnes hlásí:

Do Vánoc zbývalo jen pár dní, na Zelňáku hráli koledy stále intenzivněji, točil se rychleji kolotoč, oni však nedbali a sešli se v klubovně u jednoho stolu a pustili se do čtení, přemýšlení a snění o nové inscenaci. Bylo dva dny a sto dvacet jedna let od té slavné premiéry, co začalo avantgardní divadlo. Inspicientka Senková navařila kotle čaje, napekla bábovku a koláče. Donutil přivezl z Prahy osobně nakládaná, zelím nadívaná papriková rajčata a jemně vyuzenou slaninu. Prostě byla to taková ta situace, kdy Scherhaufer prý kdysi říkal: „To má být zkouška nebo hostina?“ Bylo to obojí. Přišel i Oslzlý a řekl, že v polovině osmdesátých let uvažovali se Scherhauferem o uvedení Ubu králem na Provázku. S Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Už se moc neví, proč z toho tenkrát sešlo. Donutil si to vykládá tak, že tenkrát byl na roli ještě moc útlý. Dorostl do ní až časem. No a pak Terezka Marečková pustila jeden z těch zpěvů Rusů z dáli, co ho předepisuje scénář, na kterém Morávek už dva roky pracoval, celý ubuovský kánon prostudoval, patnáctou verzi poslal Němečkové od moře 7.7. vloni. Právě otevřeli verzi šestadvacátou. Trochu se setmělo. Na Zelňáku vypukla vánice. Tak Morávek začal řeči o žití v iluzi a o tom, že směšný je ten, co lže a o strachu z pravdy a o výzvách k participaci na lži a na první stránku svého scénáře si velkými písmeny napsal podtrženě: ILUZE SVOBODY, BEZPEČÍ, VZTAHU. A pak taky: Malé lži - velké následky. A všichni ostatní si zapsali za uši, že ta jejich příští inscenace má být něco jako kabaretní přehlídka lží, divoce zábavné, ožehavé, útočné a statečné divadlo s osobnostním ručením. No, tož se uvidí!

P.S. Němečková po zkoušce poslala Morávkovi sms: A jeste myslim, ze bychom se v tech pitomcich meli poznat. Ubu je prece ten druhy. Ale tohle jsme my s nasim revolucnim huraoptimismem, skepsi a neduverou. Nevi, co je svoboda, jako jsme to nevedeli, ani porad nevime, my. Pletli jsme si ji nejdriv s tim, ze vse je dovoleno a naruby. Ted uz za svobodu povazujeme dokonce i diktaturu. Je to patafyzicka, zaroven velmi smesna pravda o nas.

Nebát se být směšným - pro  svá znepokojení

Jsem asi naivně přesvědčen, že být umělcem je životním rozhodnutím, posláním. A pokud není, pak je to jen koníček nebo dočasná strategie, a nemá valnou hodnotu. Navíc pokud umělcem jste, nikdy jím nepřestanete být, i když třeba později zatratíte vše. Abyste se mohli stát umělcem, nepotřebujete zvládat řemeslo, ale mít mimořádnou citlivost, schopnost cosi dosud nečekaně vystihnout, jemnější rozlišovací senzory, náchylnost k mentální zranitelnosti. Umělci nejsou funkcionáři či agenty objektivních historických sil. Jsou součástí touhy, zvědavosti po neznámém, která kdysi utvářela a byla součástí avantgard a jež je v postmoderní situaci to jediné, co z jejich étosu zůstalo. Jsme  tudíž  součástí permanentního konkurzu na marnost- tou nejdůstojnější možnou součástí-

-napsal hned  první den  zkoušení  Vladimír Morávek všem účinkujícím z Ubu králem ad smysl té zatím jen tušené inscenace. Opsal to přitom  z  korespondence s Jiřím Davidem.

(Kdo tvrdí, že existuje rovnost v myšlení, chce vládnout)- tomu prvnímu ubuovskému dni v práci na počest...

 

Divadlo Husa na provázku
Sezóna 2016/2017
O naší současné krizi + Jak z toho ven: Umlátit se smíchy

Díl prvý: David Smečka/ Vladimír Morávek: Včera jsme to spustili (Opereta podle libreta, které napsal život-)

Díl druhý: Stanislav Mrožek: Tango macabre (Tancovačka o držku-)

Díl třetí: Alfred Jarry: Ubu králem- Svoboda! (Divadlo pro nás, o nás a proti nám aneb Strašidla jsou vždycky směšná-) Hommage à Stanislav Votava a Antonín Přidal