Odešel Jiří Pecha

Ve čtvrtek v ranních hodinách 28. února 2019 zemřel v brněnské fakultní nemocnici herec Jiří Pecha. Byl v roce 1968 jedním ze zakládajících členů Husy na provázku, v níž si díky svému talentu záhy vydobyl pevné místo v hereckém souboru a těšil se divácké přízni a respektu kolegů, kteří jej vnímali jako talentovaného dříče, který rozumí svému řemeslu. V Huse – ať již jako Divadle na provázku či později Divadle Husa na provázku – strávil celý svůj herecký život. Jiří Pecha (narozen 1944) patří k největším českým hercům své generace.

Za padesát let odehrál na Provázku desítky, ba stovky nezapomenutelných rolí.Za všechny jmenujme alespoň Pantalona v Commedii dell arte (1974), Eskymo Welzela ve Velkém vandru (1976), Rasumova ve Sviť, sviť, má hvězdo (1977), Ženu v obou verzích Svatby (1978 a 1998), různorodou sérii Starých mužů a Dědků v Příbězích dlouhého nosu, titulní postavu Krále Leara (1996), nejstaršího Jana Dítětě v inscenaci Rozvzpomínání (1985) či titulní roli fetišistické revue Babička (1997), za níž obdržel ocenění Nadace Alfreda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon v ženské roli. Také v posledních letech byl obsazován do výrazných rolí – vidět jste ho mohli jako pastevce Míšu v Hordubalovi (2010) v režii Jana Antonína Pitínského či jako babičku Evženii v inscenaci Tango macabre (2016) v režii Vladimíra Morávka.

Pechův osobitý komediální talent dovedl snad nejvíce využít a rozvíjet Bolek Polívka, který s Jiřím Pechou rád spolupracoval na svých autorských inscenacích. Výsledkem jejich spolupráce je celá řada rolí, na které ani po desetiletích nelze zapomenout a které zcela nepochybně patří do dějin českého herectví. Z celé plejády jmenujme alespoň Pezzu z inscenace Pezza versus Čorba (1975), Hajného z Poslední leči (1981), jeho kreace v Terapii (1985) či mimořádný výkon v monodramatu Nejsem svůj pes, které režíroval Arnošt Goldflam a které Bolek Polívka v roce 1988 napsal Jiřímu Pechovi přímo na tělo.

Po celý svůj profesní život byl Jiří Pecha navíc oceňován také pro svou schopnost být ostatním hercům partnerem, který dovede sám sebe upozadit ve prospěch věci, ve prospěch kolegů na jevišti a celkového sdělení. Byl zkrátka skutečnou legendou – i skvělým kamarádem. Nikdy nepřestal být s Divadlem Husa na provázku v živém osobním i pracovním kontaktu. Čest jeho památce!