Václav Havel, Karel Hvížďala a kol.
režie Martin Modrý
dramaturgie Veronika Onheiserová
paradox Havel
Šoupnutí židlí. Škrtnutí zapalovačem. Srknutí whisky. Čtrnáct hodin zvukového materiálu na magnetofonové pásce. Ve vzduchu visí množství povzdechů, cigaretového kouře a velký paradox – věčně pochybujícího autora jsme mumifikovali v nezpochybnitelný symbol. Lze ještě vést dialog, nebo smíme pouze zbožně opakovat vyřčené?
V roce 1985 dokončil Václav Havel nahrávku rozhovoru pro Karla Hvížďalu. Ta pak tiše putovala do exilu, kde ji Hvížďala přepsal a poslal diplomatickou poštou zpět do Prahy. Havel v přepisu škrtal a znovu ho upravoval – vznikla kniha Dálkový výslech. O čtyřicet let později se mladý tvůrčí tým v čele s režisérem Martinem Modrým a dramaturgyní Veronikou Onheiserovou chystá podrobit minulého budoucího prezidenta dalšímu vyslýchání a resuscitovat havlovský odkaz na Provázku. Jak se ze symbolu revoluce a pohybu vpřed stala zasklená ikona? Můžeme se ještě k Havlovi vztáhnout, a nemít přitom záchvat sentimentu? A kde je dalajláma, když ho člověk zrovna potřebuje? Absurdní jevištní rozhovor mezi minulostí a přítomností, rekonstrukcí a dekonstrukcí, původní nahrávkou a mixážním pultem.
Martin Modrý (1999) je všestranný tvůrce na samém počátku své režijní dráhy. Absolvent brněnské JAMU a oboru Herní design na FAVU debutoval na Provázku úspěšnou inscenací Jednou nám za to děcka poděkujou (2024), adaptací oceňovaného románu Vyhoření spisovatele Petra Šestáka. Pro jeho silné dramaturgické přemýšlení říznuté herní optikou, působivost výtvarného vidění divadla, podmanivost scénické hudby, již pro své inscenace nezřídka sám skládá, a schopnost artikulovat témata podstatná pro nejmladší generaci ho v sezoně 26/27 zveme k návratu s autorskou inscenací u příležitosti nedožitých 90. narozenin Václava Havla.
