rozhovor s režisérem a hercem Januszem Klimszou o jeho první zkušenosti s Provázkem, aktuálnosti románu I. B. Singera i síle příběhu

Experiment je cesta do neznáma

Januszi, jako režisér a herec jsi silně zakořeněný v Ostravě, možná ještě specifičtěji mezi Slezskem a Polskem. Zároveň jsi jako tvůrce sjezdil celou republiku, nicméně v Divadle Husa na provázku působíš poprvé. V čem podle tebe vězí specifikum Provázku?

Jako náctiletý kluk, který na gymnáziu dělal autorské divadlo, jsem měl pochopitelně své vzory. Provázek byl onen nedostižný vrchol, něco jako sedmé nebe. Specifika Provázku dnešního jsou zřejmě v tom, že je dědicem onoho špičkového divadla za tehdejší železnou oponou. Brand, který je kusem divadelní historie. Diváci kromě představení vnímali i dech svobody, v oněch dobách vzácný. Podobných souborů bylo v zemích bývalého sovětského bloku pouhých několik. Všechny měly nekompromisní názor na dění kolem a všechny mluvily zcela svébytným, autonomním jazykem. Což myslím platí i dnes. Provázek je divadlo s názorem na ožehavé věci a s nezaměnitelným jazykem.

V poslední době jsi režíroval především ve velkých kamenných domech, jak se tvá práce liší, když tvoříš na jedné ze scén Centra experimentálního divadla?

Zde bych uvedl jeden příznačný fakt: první materiál, který jsem od divadla dostal, byla jakási preambule (Dodatek o strachu, pozn. ed.), kde se praví, že zásadní je proces hledání, patří zde i právo bloudit, či dokonce se mýlit a v žádném případě neodsuzovat či dehonestovat jak bloudění, tak prostor, kam nás zavedlo. Experiment je cesta do neznáma. V doslovném významu: zkoušení. Velká divadla jsou ze své podstaty primárně zaměřená na výsledek.

Singer – spisovatel zaniklého světa?

V románu Satan v Goraji židovsko-amerického spisovatele I. B. Singera jsme svědky vývoje společenství, jímž je prostřednictvím strachu manipulováno. Jakými historickými událostmi se Singer při psaní inspiroval? Co jej k napsání tohoto díla vedlo?

Můžeme se dohadovat, kterak vnímal narůstající vlny antisemitismu v sousedním Německu. Singer psal svůj první román ve Varšavě a tam byl také vydán v roce 1935. To byl rok, kdy v Německu začaly platit Norimberské zákony, což mohlo vzkřísit ducha pogromů ze 17. století na Ukrajině, jimiž román začíná. Byl to také rok, ve kterém Singer emigroval do Ameriky. Ovšem myšlenka na mesiáše, který se zjeví zrovna v nejhorší dobu a postaví na hlavu dosavadní zákony i veškerou tradici, byla a je živá neustále. Tehdejší doba byla zlá a přituhovalo. A zde byl asi další z důvodů, proč Singer sáhl po příběhu Šabtaje Cviho, falešného mesiáše z druhé poloviny 17. století.

Vnímáš nějaká protnutí románových událostí s dnešní dobou?

Tak zaprvé i dnes jsme svědky krvavé války na Ukrajině. I dnes slyšíme ze všech stran sliby od lidí, kteří nám údajně zajistí komfortní budoucnost, bez žádných závazků a žádného úsilí z naší strany. Slibují radikální obrat, pochopitelně k lepšímu. Proměna života má být okamžitá, definitivní a veskrze příjemná. A má ji zajistit někdo jiný. My máme pouze přihlížet a sbírat bonusy. Pamatuji si z devadesátek první vlnu privatizace, ty zázračné fondy, které slibovaly neuvěřitelná zhodnocení vkladů. Počet lidí, kteří na to skočili, byl úměrný absurditě oněch slibů. V lidské povaze je touha mít se dobře a co nejméně se o to snažit.

Více si přečtete v tištěné verzi programu k inscenaci Satan v Goraji.

Představujeme vám tým, který pro vás právě připravuje další premiéru letošní sezony Neboj, neboj!, inscenaci Satan v Goraji.

Poprvé na Provázku máme tu čest přivítat režiséra Janusze Klimszu, který k nám z polsko-české kulturní krajiny přichází společně se scénografem Michalem Syrovým a kostýmní výtvarnicí Marcelou Lysáčkovou. Dramaturgie se ujala naše Veronika Onheiserová a jako asistenta režie a dramaturgie jsme si na pomoc vzali Milana Hábla.Premiéru inscenace podle knihy nobelisty I. B. Singera jste nám vyprodali během mrknutí oka – všechny ostatní proto jménem autorské pětky zveme na další reprízy.

Darujte přítomnost