rozhovor s prozaikem a nově i dramatikem Petrem Šestákem, autorem předlohy pro právě vznikající inscenaci Darwin & co.

Kdy a kde vznikl nápad napsat divadelní hru vycházející z fenoménu takzvaných Darwinových cen?

Myslím, že někdy na přelomu února a března letošního roku, kdy vůbec vznikl nápad, že bych mohl pro Provázek napsat drama. Najít námět je pro mě asi nejnáročnější část tvůrčího procesu, když píšu prózu, námět se musí nějak ustanovit zároveň s formou, musí se nějak hluboce týkat mojí zkušenosti a taková konstelace nastane jen velmi vzácně. Prózu na námět někoho jiného bych asi psát nedokázal, ale výzvu k napsání divadelní hry jsem vzal zároveň jako výzvu vyzkoušet si tvůrčí spolupráci, což mě vždycky lákalo. Takže jsem byl rád, když Martin Sládeček a Veronika Onheiserová přišli hned s několika nápady. Z nich nakonec Darwinovy ceny zarezonovaly nejvíc.

Jak jsi poznal, že jde o námět pro tebe?

Když jsme si o možných námětech povídali v kavárně, k Darwinovým cenám mi hned začaly naskakovat nápady. Bavila mě představa divadelního groteskna a absurdity, které v sobě ten fenomén automaticky nese, ale zároveň se mi hned ukazovala přesahová témata a aktualita námětu vzhledem k dnešní době, kdy Darwinova teorie stále silněji v nějaké zvulgárnělé podobě rezonuje ve společnosti i politickém diskurzu. Příznačné je taky to, jak je propojená s kapitalismem a ideologiemi volného trhu, třeba i tím, že používá ekonomický slovník, slova jako konkurence nebo dědictví. Námět taky samozřejmě otevírá i téma rostoucích obav z toho, že se vlastní superschopností či superblbostí vymažeme z evolučního řetězce jako celé lidstvo. Když jsem si potom začal studovat texty a videa ke skutečným Darwinovým cenám, úplně jsem se zděsil výsměšného a poučného tónu, který se k tomu váže. Věděl jsem, že musím významově úplně jinam. Z Darwinových cen tedy zůstala jen inspirace skutečnými případy a základní rozpory: jestliže je hloupá smrt evolučně prospěšná, je ještě pořád hloupá? Co vůbec můžeme tušit o tom, co se v budoucnu ukáže jako to prospěšné pro přežití našeho druhu?

Co tě přimělo naši výzvu nakonec přijmout?

Předně, taková nabídka prostě moc nejde odmítnout. Vždyť já jsem se o Huse na provázku učil už na střední škole! Pak v tom bylo taky trochu nedorozumění, protože jsem si v prvních okamžicích myslel, že jde o takovou nezávaznou nabídku, že něco zkusím napsat, a kdyby to mělo potenciál, tak by se s tím možná někdy výhledově dalo dál pracovat. Tak jsem řekl, že bych do toho tedy šel a Martin Sládeček zareagoval: „Tak fajn, premiéra bude na začátku listopadu a režírovat to bude Anna Davidová.“ Ve mně by se v tu chvíli, jak se říká, „krve nedořezal“. Ale co mi po počátečním šoku dodalo odvahu, byl právě tým divadla, se kterým jsem se potkal už dřív, když jsem měl možnost nahlédnout do příprav adaptace mého Vyhoření. Vědomí, že za projektem bude stát Martin coby dramaturg, Anna coby režisérka a celý jejich tým plný inspirativních lidí, mi dodalo potřebnou jistotu.

Petr Šesták (1981) je autorem románového pamfletu Vyhoření, nominovaného na cenu Magnesia litera 2023 a na Provázku uvedeného pod názvem Jednou nám za to děcka poděkujou. Oceňované byly i jeho předchozí, žánrově značně rozkročené tituly: poeticko-filozofický cestopis Kočovná galerie (2014), sbírka povídek Štvanice (2015), román Kontinuita parku (2021) a kniha pro děti Cesta je pes (2023). Dva roky žil v obytné dodávce a křižoval Evropu s pojízdnou výstavou fotografií. V současné době žije především v Praze. Provozuje analogové fotokabiny a organizuje kulturní akce v jihomoravském Mikulově. Text Darwin & co. napsaný na tělo provázkovskému souboru je jeho dramatickou prvotinou.